Jdi na obsah Jdi na menu
 


Třetí část

15. 11. 2009

OV ČSV a spřátelené organizace

Významné životní jubileum známého včelaře

V únoru příštího roku oslaví své 70tiny předseda ZO ČSV Slušovice přítel Josef Košárek. Protože se jedná o významnou osobnost včelařského dění na Zlínsku, je vhodné připomenout jeho práci.

Ke včelařství, které ho drží již 55 let, „přičichl“ v tehdejším včelařském kroužku na měšťanské škole ve Slušovicích, který tehdy vedl p. řídící Josef Freund. Ten dal mladému adeptovi včelařství nejen solidní základy, ale naučil ho i vztahu k přírodě, k ovocnářství a k péči o včelí pastvu.

Tyto vědomosti pak př. Košárek zúročil po svém zvolení předsedou ZO ČSV Slušovice v roce 1977, protože to byla doba, kdy docházelo k velkému scelování pozemků v rámci budování velkých zemědělských družstev. Tím se zmenšovala včelí pastva a zhoršovaly se podmínky ke včelaření. Př. Košárek, vědom si tohoto nebezpečí, proto navázal spolupráci s Výzkumným ústavem lesního hospodářství a myslivosti v Kostelanech u Uherského Hradiště a ve spolupráci s nimi začal akci rozšiřování pylodajných vrb, čímž značně pomohl při zachování a rozšiřování včelařství na Zlínsku, ale nejen v něm.

Věren své snaze stále si rozšiřovat vědomosti nechyběl na žádných včelařských akcích či zájezdech. Vzpomeňme účast na Apimondii v Budapešti v roce 1984, zájezd k Singrům v Rakousku či zájezd ke včelařům ve Slovinsku. Významné jsou ale hlavně jeho kontakty s polskými včelaři, které vyústily v několik zájezdů, vždy perfektně připravených a organizovaných, na něž rádi vzpomínají jejich účastníci. Ne nadarmo byl př. Košárek od polských včelařů odměněn pamětní medailí „Ks. Jana Dzieržona“, což bylo ocenění jeho právě dvacetileté trvalé spolupráce.

Bez povšimnutí nelze také nechat jeho práci v Okresním výboru včelařů ve Zlíně, kde pracoval 5 let jako jednatel. Jako včelařský funkcionář se podílel a stále podílí na konání včelařských akademií ve Fryštáku a včelařských poutí na Sv. Hostýně.

Plný včelařský život je umožněn spoluprací a aktivní podporou jeho manželky, které je při této příležitosti třeba poděkovat. Sám oslavenec je plný elánu a životního optimismu, za což, jak říká, vděčí včelařství, protože díky němu poznal mnoho dobrých lidí a kamarádů.

Proto se připojujeme ke členům ZO ČSV Slušovice s gratulací a přáním všeho nejlepšího do dalších let.

                                                                                                                                            

Zlínští včelaři

Kde jsme mohli být (ale nebyli)

Červenec 2009 – skanzen v Modré u Velehradu:

Den medu a medoviny, soutěž o nejlepší medovinu, prodej včelařských potřeb. V roce 2010 bude opět příprava medového skanzenu.

29. srpen 2009 – Včelařský den v Chlebovicích:

Přednáška, zábava, soutěž o nejlepší med a medovinu, návštěva nové včelařské prodejny a včelařského muzea v nově rekonstruovaném včelařském domě na fojtství.

19. a 20. září – skleník Květné zahrady v Kroměříži:

Přednáška Mgr. Janalíka „Význam včelích produktů pro naše zdraví“; oblastní výstava ovoce, zeleniny a květin; Den plný medu, výstava a prodej včelích produktů a včelařských potřeb.

19. a 20. září – Brno-Kuřim:

Slavné dny medu, medoviny a perníků + doprovodný včelařský program a včelařský ples.

22. a 23. září – Ostrava-Petřkovice: Včelaři na Landeku (hornické muzeum)

Přednášky: Mgr. Václav Sciskala, Jaroslav Kopeček, MUDr. Jana Hajdůšková

 

Přečetli jsme ve Včelařství

Zlínští včelaři představují kroje a pra­por. Na jedné straně

praporu jsou znaky Zlínského kraje, ČSV, statutár­ního

města Zlína, hor Valašska, košnice (připomínka historie

včelařství) a nástavkový úl (současnost oboru).

Na druhé straně (tu nám „odhalil“ přítel Okál – dole vpravo)

je svatý Ambrož.

PRVNÍ

Tou první premiérou bylo, že se akade­mie oblékla do evropského hávu.

Může za to vzácná návštěva. Tvořili ji dva hosté – předseda komise pro vče­ly a med Konfederace agrárních komor, profesionálních zemědělských organiza­cí a zemědělských družstev působících v Evropské unii (COPA-COGECA) Etien­ne Bruneau (viz Včelařství č. 9/2007, str. 225) a tajemník této komise Stanislav Jaš.

Přítomný předseda našeho svazu Lu­děk Sojka považoval tuto návštěvu za tak významnou, že se ve prospěch hostů vel­koryse vzdal své přednášky a čas na ni vy­měřený postoupil hostům.

Etienne Bruneau ve svém vystoupení za vynikajícího tlumočení Stanislavem Jašem zhodnotil současný stav evropské­ho včelařství a upozornil na možná ne­bezpečí.

Stanislav Jaš po skončení přednášky oznámil svoji kandidaturu do Evropské­ho parlamentu a vysvětlil důvody, jež ho vedly k účasti v eurovolbách (podrobnos­ti na str. 141 a 144 až 149).

Oba přátelé se dočkali hřejivého po­tlesku posluchačů. Těch bylo ve zcela za­plněném sále podle sdělení organizátorů pět set padesát.

DRUHÁ

Druhou premiérou bylo předvedení no­vého praporu zlínských včelařů a také je­jich kroje.

Místopředseda okresního výboru ČSV Josef Okál v rozhovoru pro Včelařství řekl, že inspirací pro zlínské včelaře byl příklad pardubické základní organizace, jejíž členové si ušili kroje a vytvořili pra­por již před pěti roky (letos v říjnu si par­dubičtí přátelé připomenou toto výročí na Dnech medu – pozn. red.) a před dvě­ma roky oděti do nich vytvořili čestnou stráž při slavnostním odhalení sochy sva­tého Ambrože na Svatém Hostýnu v rám­ci mezinárodní včelařské pouti.

Prapor zlínských včelařů je zcela první mezi moravskými organizacemi svazu.

Přítel Okál přiznal, že s jeho zhotove­ním byly nečekané problémy. „S lidmi ta­dy na Valašsku, kteří nám původně slíbili pomoc, jsme se nakonec nedohodli, pro­tože nebyli schopni dodržet termín,“ po­psal nepříjemnost. Proto se zlínští včela­ři dali do hledání. Pomoc našli v Čechách. „Ochotně nám vyšla vstříc firma Veleb­ný v Ústí nad Orlicí. Nejenže respektova­la náš návrh na vzhled praporu, ale ješ­tě ho vylepšila a byla i schopna dodržet termín. S její prací jsme velmi spokojeni,“ zdůraznil přítel Okál. Prozradil nám taky, že zlínští včelaři chystají „parádu“ – chtějí si nechat posvětit prapor na letošní národní včelařské pouti.

„Měli jsme dost velké finanční problé­my,“ připustil ještě přítel Okál, když jsme se poptali, kolik taková nádhera stála. „Třicet osm tisíc korun,“ dozvěděli jsme se. Pomohla sbírka mezi včelaři, finance Zlínského kraje a statutárního města Zlína, zájem přispět projevili i sponzoři. Příprava výtvarného návrhu praporu tr­vala zhruba měsíc a vlastní výroba u fir­my tři měsíce.

Prapor zlínských včelařů má podle vy­jádření přítele Okála krajský charakter a reprezentuje vše-chny základní organi­zace a okresní výbory působící ve Zlínském kraji. Proto je na něm oficiální kraj­ský znak.

Pokud jde o kroje, pak jejich výraznou částí je vesta. Celkovým vzhledem připo­míná zlínský kroj ten pardubický v kom­binaci s prvky kroje slovinských včelařů. „Vlastní kroje si už vytvářejí také přá­telé v Lidečku, Bystřici pod Hostýnem a ve Valašském Meziříčí. Máme z toho ra­dost,“ sdělil přítel Okál. Všechny by měly být k vidění na včelařské pouti.

Text a snímky: Petr PROKEŠ, Včelařství 6/2009 

Nápady, postřehy, zajímavosti, ohlasy…

Víte, co je oskeruše?

Název oskeruše (nářečně oskoruše) se uchoval ještě z dob Slovanů. Jeřáb oskeruše, který se pěstuje odpradávna již po staletí, se řadí k nejkrásnějším dřevinám střední Evropy. Oskeruše ovšem patří mezi ohrožené druhy dřevin.

Výskyt jeřábu oskeruše

Jeřáb oskeruše (Sorbus domestica) je největším a nejplodnějším listnatým ovocným stromem Evropy.

V zahradách dorůstá výšky 15 metrů a dožívá se 400 – 500 let. Ještě i 300letý strom dokáže vyplodit přes tunu ovoce. Ovoce začíná strom plodit mezi 10 – 15 lety života. Oskeruše je odolná proti mrazu až do mínus 30 °C.

Plodem oskeruše je malvice, ovoce začíná zrát začátkem září a dozrává až koncem října. Plody jsou veliké jen 2-3 cm, tvarem připomínají hruštičku či malé jablíčko a jsou zelenavé, žlutočervené nebo červenohnědé barvy; přičemž plody otočené ke slunci jsou výrazně červenější. Zralé ovoce je sladké, šťavnaté a hodně aromatické. Plody se doporučuje před konzumací nechat uležet – zhnědnout. Úroda ovoce ovšem nebývá každoroční; plody se objevují nepravidelně a některý rok se neurodí nic. Z jednoho vzrostlého stromu můžeme sklidit 300 až 1200 kg ovoce, přičemž váha jednoho plodu je 6-15 g. Plody oskeruše jsou vhodné jak k přímé spotřebě, tak na přípravu marmelád, kompotů či velmi kvalitní pálenky – oskerušovice. Plody oskeruše se také suší a dále melou na jemný prášek, který svou vůní připomíná skořici.

Vitamíny z oskeruše

Oskeruše obsahuje hodně vitamínu C a vitamín A, dále minerální látky, cukry, organické kyseliny, bílkoviny, pektiny a třísloviny (tanin). Jejích léčivých schopností se využívá hlavně při střevních potížích (sušené ovoce se používá jako statikum, zatímco syrové má projímavé účinky). Oskeruše se doporučuje konzumovat i na revma a při zvýšené teplotě. Oskerušovice smíchaná s bylinkami a medem je velice dobrým lékem při nachlazení.

Jaká je symbióza čmeláků se včelami

Vedle včel jsou čmeláci jedněmi z nejzná­mějších a nejčastějších hostů našich květin v zahradách. Tito dobromyslní bručouni, brundibáři v barevném kožíšku, mají v člově­ku více přátel než ostatní hmyz. Z pohledu zoologů jsou čmeláci čítáni k rodu tzv. „pra­vých včel“, z nichž jsou fyzicky největšími zástupci. Přesně viděno, zaujímají čmeláci střední pozici mezi včelami samotářskými a včelami medonosnými. Čmeláci sice žijí dle sociálních struktur, ale organizovanost jejich menších kolonií zdaleka nedosahuje organizace stupně včel medonosných.

Přesto mají čmeláci mnoho společného s menšími včelami. Sbírají nektar a shro­mažďují pyl v tzv. „košíčcích“ jejich zadních nohou. Zakládají si malé zásoby pylu a me­du a používají vosk jako stavební materiál, který vylučují ze žláz na zadní části těla. Čmeláci nezakládají žádné zimní zásoby, jelikož žijí pouze v letních společenstvech. Časně, začátkem roku, někdy již v polovině března, se objeví první čmeláci – královny, opouštějící své zimní příbytky. Jsou proza­tím odkázány samy na sebe a začínají svůj život jako včely samotářské. Po dostateč­ném posilnění již na kvetoucích jívách – kočičkách nebo ovocných či bobulovitých dřevinách začínají královny vyhledávat nízko nad zemí místo k budování hnízda. Zvolené místo hnízdění se může nacházet jak pod zemí (např. opuštěné myší díry, krtčí chodby), tak i na povrchu či nad zemí (např. pod větvemi, v trávě, ale i ve vykotla­ných stromech, ptačích hnízdech, budkách a budovách). Když je místo hnízdění připra­veno, začne královna stavět z vosku nádob­ku velikosti náprstku, kterou naplní nektarem z vlastních zásob pro svoji potřebu. Do jednoho, rovněž z vosku zhotoveného kalíš­ku, naklade matka hnízda 8 – 12 vajíček, která podobné jako slepice zahřívá svým tělem až do vylíhnutí larev. Po 4 – 6 dnech se larvy vylíhnou a jsou přibližně 1 týden vyživovány pylem a nektarem z uložených zásob. První dcery královny se vylíhnou po dalších 10 – 12 dnech ze svých kokonů. Tyto jsou pouze dělnice, které odlehčují královně od stavby plástů, přísunu pylu a nektaru, aby se mohla výlučně věnovat kladení vajíček. Vrcholným bodem vývoje kolonií (nanejvýše několik stovek jedinců) je vylíh­nutí samečků a budoucích královen. Králov­ny po oplodnění přezimuji každá zvlášť, ve svém vhodném podzemním úkrytu.

Z asi 70 kulturních rostlin, které jsou odká­zány na opylování, je jich přibližně 35 opylo­váno právě čmeláky. Díky své robustnosti a hustému kožíšku vylétají čmeláci i při nízkých teplotách, dokonce i při sněhových a kroupových přeháňkách. V létech s nepříz­nivým počasím opylují čmeláci 25 – 50 % všech květů. Jejich velká váha a silná stav­ba těla jim umožňuje vniknout do téměř uzavřených květů bez velké námahy, právě tak tzv. „vibrační sběr“, při kterém musí být pyl nejdříve vysypán ze sběrných košíčků. Dále je pozorováním zjištěno, že čmelák opylí ve stejném čase 3 – 5x větší počet květů než včela. Toto se nekoná v žádném případě na úkor důkladnosti a kvality opylo­vání.  Hodnota opylování čmelákem se rovná hodnotě opylování třemi včelami. Díky svým velkým očím jsou čmeláci schopni létat i za ranního a večerního šera, čímž se celková doba denního letu prodlužuje. Květiny, které mají tyčinky hodně hluboko mezi okvětními lístky, jsou opylovány výlučné čmeláky díky jejich dlouhému sosáku. Kdyby čmeláci vyhynuli, tak by se s nimi ztratily z přírody nenávratně i tyto druhy květin, které jsou díky anatomické stavbě květu odkázány na opylení čmelákem.

Med a cukrovka – z přednášky Ing. Dalibora Titěry, CSc.

Med a cukrovka. Onemocnění Diabetes mellitus, lidově cukrovka, je onemocnění, které v současnosti postihuje více než 7 % naší populace. Cukrovka je metabolická porucha, ovlivňuje tedy celkovou přeměnu látek v lidském těle. Existují dva typy cukrovky, jedním je nedostatečná tvorba inzulínu (postihuje některé lidi od dětství), druhý typ cukrovky je způsoben větší potřebou inzulínu, která je daná menší citlivostí buněk na inzulín. Tento typ cukrovky se projevuje u starších lidí. Při obou typech cukrovky se v organismu projeví nedostatek inzulínu nedostatkem cukru v buňkách, naopak se zvýší hladina cukru v krvi, dojde k tzv. hyperglykemii. Při cukrovce je nezbytné dodržovat dietu, při které se sleduje celkový denní přísun cukru v jídle.

Častá je v těchto případech i otázka, zda se, může při cukrovce jíst med, neboť je tvořen převážně cukry. Určitou výhodou je, že jejich zastoupení v medu je velmi přirozené, glukóza tvoří jen necelou polovinu cukrů zastoupených v medu. Při obou typech cukrovky záleží na stupni onemocnění, zda je možné med konzumovat. Při těžším stupni onemocnění, kdy je často zcela zakázána konzumace cukru, se nesmí užívat ani med. Pokud pacient trpí jen lehčí formou onemocnění a vystačí s dietou nebo menšími dávkami léků, může jíst med, ale musí o to snížit příjem jiných cukrů a škrobů. V tom případě je lepší dát přednost medu akátovému, který obsahuje více fruktózy, před oblíbeným medem řepkovým, kde je více glukózy (cukrovkářům nesvědčící).

Další působení medu. Med pomáhá při překonávání některých forem podvýživy a anorexie. Působí dieteticky, neboť upravuje střevní peristaltiku. Jako velmi mírný a přirozený prostředek je ceněn zvláště v případech zácpy u malých dětí.

Med se velmi často objevuje i v recepturách a postupech lidových léčitelů. Vedle jednoduchých aplikací medu se u léčitelů setkáváme i se složitějšími recepty, které mohou posílit třeba i naše znavené nervy.

dodal Josef Okál

 

Nový pomocník pro odvíčkování

Že medobraní je vrchol včelařovy činnosti, že je to práce radostná, to všichni víme a těšíme se na ni. Také víme, že medobraní, tj. vytáčení medu z plástů, by se mělo provádět, až když je med zralý, což se hlavně pozná tak, že je plást s medem zavíčkovaný – alespoň částečně.

Tedy před samotným vytáčením se musí provádět činnost, kterou nazýváme odvíčkování. Jejím smyslem je odříznutí víček ze zavíčkovaných buněk, aby med mohl pak v medometu  působením odstředivé síly z buněk vyletět. A právě odvíčkování je činnost, při které potřebujeme něco, co nám tuto práci usnadní. Můžeme sice plást držet v ruce a odvíčkovací vidličkou (samozřejmě se zahnutými hroty) odřezávat víčka. Ale plást má zavíčkované buňky po obou stranách, a tak při odvíčkování té druhé strany nám med z té první strany již odkapává a… no, však to znáte!! Práce přestává být radostná.

Proto mezi nutné pomůcky patří tzv. odvíčkovací vanička. Na ni se položí plást, v šikmé poloze se odvíčkuje jedna strana, plást se otočí a odvíčkovává se druhá strana. A jestli z té první, již odvíčkované, strany kape, no ať kape – vždyť kape jenom do vaničky, odkud nakonec med vyberu. Práce je pohodlná, rychlá, čistá, pracovník (neříkám včelař, protože to dělají většinou manželky) není ulepený, má jednu ruku volnou, maximálně jedním prstem přidržuje plást – no příjemná práce, která těší.

Zařízení nemá ale odkládací prostor ani pro plásty čekající na odvíčkování, ani pro odvíčkované, čekající na vytáčení. Skutečně je to zařízení užitečné, ale vhodné pro drobné včelaře – snad řekněme do 5-6 úlů. Jak taková pomůcka vypadá, je vidět na prvním obrázku.

Pokud je ale úlů k vytáčení více, pak odkládací plochy chybí. Proto se objevilo tzv. odvíčkovací pracoviště, které  práci značně urychlí a usnadní. Zobrazeno je na druhém obrázku. Sestává ze dvou vaniček, jedné mělké, nad kterou je opět rošt pro položení plástu při odvíčkování, vedle tohoto roštu je korýtko z děrovaného nerezového plechu, kam se otírají odřezaná víčka z vidličky a děrovaný plech umožňuje odkapávání medu z nich. Vedle této mělké vaničky je druhá – hlubší s přestavitelnými dráty, na které se ukládají plásty před odvíčkováním a poté i po odvíčkování – připravené k vytáčení. Celek je skládací, nohy odnímatelné, takže mimo čas medobraní se celek složí a uloží do poměrně malého prostoru. Obě vaničky, mělká i hluboká, jsou plastové, ve dně uzavřené, takže opět zachytí všechen odkapávající med a tím zvýší hygienu celého vytáčení. Všechny kovové části přicházející do styku s medem jsou nerezové, a tak jsou nejen hygienické, ale i trvale nekorodující.

                                                                              Příjemnou práci při odvíčkování přeje Jaromír Straka

Citáty

·         Často mluví ti, kteří moc nemyslí, a mlčí ti, kteří myslí. Arabská moudrost

·         Rozhodl jsem se, že budu žít věčně, a umřu, jen kdyby to nevyšlo. Joseph Heller

·         Dobré vztahy jsou složité nejen v rodině, ale mnohdy i mezi včelaři. Josef Okál

·         Nové lži se poslouchají lépe než staré pravdy. Anton Pavlovič Čechov

vybral Josef Okál

Poděkování

ššššššššššššššššš

Děkujeme tímto Magistrátu města Zlína, odboru životního prostředí a zemědělství, za přízeň naší organizaci a finanční podporu, bez níž bychom velmi těžko mohli zajistit léčení našich včelstev. Tato podpora trvá již spoustu let a jsme za ni velmi vděčni.

ZO ČSV Zlín

ššššššššššššššššš

Milí čtenáři,

přejeme

Vám i Vašim rodinám požehnané a krásné Vánoce

a hodně radosti

v celém příštím roce

2010.

Zpravodaj zlínských včelařů: vychází 2x ročně

Vydávání schváleno členskou schůzí.

Předáno do tisku: listopad 2008

 

 


Redakční rada: Andrea a Pavel Šimečkovi, ing. Pavel Hurta, Ing. Jaroslav a Anna Matouškovi, Josef Okál, Jan Sousedík.

Pro členy ZO ČSV Zlín bezplatné – hrazeno z členských příspěvků.

Uzávěrka příštího čísla: 1. března 2010

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA