Třetí část
Nápady, postřehy, zajímavosti, ohlasy...
Rozhovor se začínající včelařkou
Protože se v naší základní organizaci v poslední době objevila řada nových mladých zájemců o včelaření, oslovili jsme jednu z nich – přítelkyni Markétu Zichovou ze želechovských Pasek – a požádali ji o krátký rozhovor.
Co Vás přivedlo k myšlence začít chovat včely? Byl to vztah k přírodě, touha po vlastním medu nebo rodinná tradice?
V mém případě je to jednoduché. Od mala jsem k včelaření byla vedena babičkou, která sama ve svých 19 letech (v roce 1944) byla nucena převzít asi 30 včelstev po svém zemřelém tatínkovi Trůbelíkovi. Už z dětství si pamatuji, jak jsme kleštěmi vytahovali rámky z budečáku a také nezapomenu na bubnování a vůni, které vydával medomet při vytáčení.
Nyní jste se tedy rozhodla pokračovat sama. Kolik máte včelstev a kam byste je až chtěla rozšířit?
Babička se dožila poměrně vysokého věku, ovšem ve stáří již nebyla schopna se o včely starat, takže začínám prakticky od začátku. Zdědila jsem však základní vybavení a pochopitelně již hospodařím s moderními nástavkovými úly. Navíc mám doma stoláře, což je také významná výhoda v této činnosti. Letos, první sezónu, jsem se starala o 2 včelstva a myslím, že pokud se rozšířením dostanu na počet 4 – 5, bude to pro nejbližší léta ideální.
Co si od včelaření slibujete?
Kromě radosti z vlastních včel bych ráda měla dostatek medu pro svou rodinu. Nehodlám se tím živit, pokud však z nadbytku prodám pár kilo a vrátí se mi náklady na cukr a vybavení, budu ráda.
Máte rodinu s malými dětmi. Jak se dá péče o včelstva skloubit s povinnostmi kolem dětí? A nemáte obavy z umístění úlů v blízkosti domu?
Já jsem také vyrůstala u včel. Pokud nebudou mít děti alergii a naučí se dodržovat základní pravidla chování, nevidím v tom problém. Pokud jde o časovou náročnost, věřím, že to taktéž zvládnu. Z vlastní zkušenosti z letošního roku mohu říci, že to jde i během těhotenství. Přikláním se k názoru, že včelstvo je samostatný a soběstačný organismus. Včely přežily miliony let bez zásahu člověka. Z tohoto důvodu je třeba minimalizovat zásahy do včelstva a pouze korigovat jeho život v souladu s jeho soužitím s chovatelem.
Děkujeme za milé přijetí, rozhovor a přejeme vše dobré vám, celé rodině i vašim včeličkám.
Ing. Pavel Hurta
Jak jsem začínal včelařit
Před dvěma lety jsem navštívil kamaráda Jendu Sousedíka na Želechovických Pasekách. Zrovna byl u svých včel, kde prováděl prohlídku včelstev. Chvíli jsem ho pozoroval a jeho práce mne zaujala a zalíbila se mi, tak mne pozval k nahlížení. Půjčil mi ochranné pomůcky, a tak jsme společně prohlíželi včelstva a on mi vysvětloval, jak včelky pracují.
O chovu včel jsem uvažoval už dlouho a po této návštěvě jsem se pro včelaření opravdu nadchl. Začal jsem pročítat odbornou literaturu o chovu včel, ale z teorie jsem nebyl moc moudrý. Proto jsem uvítal pořádání odborných včelařských kurzů pro začínající včelaře v Lípě na Vyhlídce na včelařské farmě ing. Jiřího Kalendy. Přednášky vedli ing. Evžen Babík a ing. Jiří Kalenda. Skládaly se z teoretické části a hlavně z praktických ukázek, které jsou nezbytné k pochopení včelařské problematiky. Snažil jsem se účastnit každé přednášky, protože mi hodně dávaly. Dle rad těchto zkušených včelařů jsem se letos do včelaření pustil.
Po pořízení úlů a veškerého vybavení pro chov včel jsem si přivezl tři oddělky. V první fázi bylo nutné včelky zakrmit, po prvním zakrmení jsem pozval Jendu Sousedíka ke konzultaci, společně jsme nahlédli do včelstev, abychom zjistili, jak se mají k světu. Za jeho asistence jsme prohlídky opakovali několikrát a připravovali včelstvo na přezimování. Doufám, že jsme udělali všechno pro to, aby včelky zimu v pohodě přežily.
Jaromír Ušela
Včelaření může být i nebezpečné!
Ač nejsem členem zlínské včelařské organizace, rád bych se podělil a zároveň varoval zlínské včelaře. Před čím? No před nebezpečím, které včelaření přináší a které si možná včelaři ani neuvědomují.
Ale k věci! Letos v létě mne navštívila sousedka a s hrůzou a děsem v očích mi sdělovala, že dole na křižovatce se rojí včely, všichni se bojí vyjít na ulici, musejí zavírat okna a vůbec život na ulici je znemožněn. A jestli s tím mohu něco dělat. Nebyl jsem si vědom, že by to mohly být moje včely, o roj jsem ani neměl zájem, ale vystrašená sousedka a děs v jejích očích mi nedovolil odmítnout pomoc. Tak jsem se vypravil obhlédnout situaci.
Zjistil jsem, že roj si zřejmě vybral k usazení mladou švestku v zahrádce na křižovatce. Bylo odpoledne a roj se teprve chystal k usazení. Švestka byla mladá, nízká, a tak sebrání roje, i když velkého, se nezdálo být obtížné. Proto jsem s klidným svědomím sousedce slíbil, že s tím něco provedu, nemusí se bát. Odešel jsem domů, počkal na pozdní odpoledne, aby se roj usadil, a vyšel vyzbrojen žebříkem, rojáčkem, kloboukem, rukavicemi a hlavně odhodláním do, jak se zdálo, snadného sebrání roje.
Na místě se ukázalo, že již postavení žebříku nebude snadné, protože zahrádku, ve které byla švestka – nositelka roje, ohrazuje živý hustý plot, který neumožňuje dobré postavení žebříku. A tak se musel žebřík spokojit s malým sklonem, tak aby překonal ten živý plot. Když se zdálo, že jakás takás poloha se našla, vylezl jsem do koruny.
Zatřepáním větve, na níž visel roj, sice tento spadl do rojáčku, ale zároveň se rozkýval žebřík pode mnou, uklouzl a spadl, já samozřejmě s ním. Živý plot, který to všechno (mimo mé hlouposti samozřejmě) způsobil, nyní zafungoval jako záchrana, protože jeho roští mne milosrdně přijalo a zmírnilo můj pád. Horší bylo, že rojáček plný včel z toho velkého roje se na mne vysypal, a než jsem se z živého plotu vymotal, tak včely měly možnost ukázat mi, co dovedou. A měly to snadné, protože pádem jsem ztratil klobouk i rukavice, v roští se vyhrnula i košile a kalhoty, no prostě měly to opravdu snadné, protože navíc z roští živého plotu se nešlo rychle vymotat.
Díky tomu plotu jsem pád sice přežil bez úrazu, ale co se včelami? Přeci jsem slíbil, že s nimi něco udělám! Blížil se již soumrak a na křižovatce se to opět rojilo!! V dané chvíli jsem co nejrychleji vyklidil bojiště a přemýšlel, co dál? Po částečném „uzdravení“, a to již byla noc, jsem se vydal znovu obhlédnout situaci. To se již odbývalo s baterkou. Tráva pod švestkou se hýbala kobercem vytvořeným od včel, kam nebylo radno vstupovat. Co teď? Šel jsem domů, vzal rámeček s vystavěnou souší, vložil do teď již prázdného rojáčku a ten umístil na kraj toho včelího koberce. A šel domů, doufaje, že se jim zalíbí nastěhovat se do toho rojáčku.
Trvalo jim to dlouho, ale při poslední kontrole někdy okolo půlnoci jsem usoudil, že jich většina již v rojáčku je, a tak jsem ho zavřel a odnesl domů. A i když původně jsem o roj neměl zájem, tak nakonec jsem si řekl: holky, to mi musíte nahradit! A roj jsem si nechal.
A teď, co jsem chtěl tímto povídáním říci? No že sbírání roje je nebezpečná práce, musí se být při ní opatrný, protože hrozí i horší následky, než je to poštípání.
Včelaři, pamatujte na to! Někdy by sebraný roj mohl být setsakramentsky drahý!!!
Ing. Jaromír Straka
Tajemství úlu
(Borst, P. L.; American Bee Journal, č. 5, s. 467 – 469)
Souhrn: Problematika komunikace mezi včelami je zkoumána více než století a vždy na ni bylo pohlíženo i v kontextu s dorozumíváním jiných společenských druhů, zejména mravenců.
Protože se v tisku objevuje stále mnoho prekérních situací ve vztahu ke včelám, rozhodli se včelaři, že budou vysvětlovat svou práci mnohem více lidem než doposud. Jedna z věcí, která nevčelaře udivuje, je, že včela tráví většinu svého života uvnitř tmavého úlu. Ať už dochází k jakékoli organizaci či komunikaci, není k ní potřeba světla. Člověk si snadno může představit stadion naplněný 70 000 fanoušků, kteří najdou svá místa a těší se z fotbalu, a při návratu si najdou svá vozidla v úplné tmě – opravdu? Určitě ne, ale včelstvo předvádí takový výkon, protože používá zajímavý sortiment signálů. Ve skutečnosti je celá animace zahrnuta do signálů jedním či druhým směrem, a tato studie se nazývá biosemiotická. Od nepatrných kolonií bakterií až po rozlehlá pole kvetoucího jetele vycházejí signály a jsou přijímány, což umožňuje živoucím tvorům se živit, rozmnožovat a zbavovat se odpadu.
V krátké době se lidé naučili „šťourat se“ v úlu, aby mohli zjistit, co se uvnitř děje. Staří Řekové se domnívali, že jediná velká včela v úlu je Basileus neboli král. Pozorovali jeho družinu, čili „králův dvůr“ a domnívali se, že tato skupina plní přání jeho královské výsosti prostřednictvím celého společenství v úlu. Práce je rozdělena mezi hospodyně, strážce, pátračky, vojáky atd., všichni podle směrnic krále. To představovalo hierarchii panující po staletí až do doby, než bylo zjištěno, že král je vlastně rodu ženského a že ona stráví většinu svého času kladením vajíček, jako matka termití. Velmi rychle se pak celá story rozmotávala, když se zjistilo, že nikdo není nikým pověřený, že včelstvo se řídí principem, že jednotlivec prostě dělá to, co se předpokládá.
Studenti se většinou seznamují s poněkud fantastickou literaturou o včelích tradicích. Já jsem sám jako první knihu o včelách četl Maurice Maeterlinkovu knihu „Život včely“. Byla to krásná kombinace dramatika a včelaře. Když vám řeknu, že napsal esej „Inteligence rostlin“ (1906), bude vám jasné, kam mířil. V předmluvě ke své knize o včelách píše: „Nemám v úmyslu psát pojednání o včelách nebo o praktickém včelaření, chci mluvit o včelách velmi jednoduše, jak člověk mluví o předmětu, který zná a miluje, pro ty, kteří ho neznají. Nechci zdobit pravdu.“
Přesto ale pokračuje výzvou pro přijetí koncepce, že královna je vládcem v úlu a zastupuje mystickou představu: „Ona není královnou úlu v tom smyslu, v jakém používá toto slovo člověk. Nevydává žádné příkazy; naslouchá tak jemně jako nejponíženější z jejich poddaných, jako maskovaná moc, suverénně nejmoudřejší v daném okamžiku, a chceme-li ji lokalizovat, použijeme termín ,duch úlu´“.
Pohled do mraveniště
Vědecký výzkum mravenců začal přesně opačným směrem. Začalo vycházet najevo, že matka sama může být regulátorem v úlu. Především je zde story Wiliama Mortona Wheelera, který se začal náruživě věnovat studiu mravenců v Austinu v Texasu v roce 1899. Brzo se stal kurátorem bezobratlých v Muzeu přírodní historie v New Yorku. V roce 1910 publikoval „The ants“, která se pak stala „Knihou o myrmekologii“; příštích 50 let Wheeler vymyslel několik termínů, které používáme dosud. Slovo „etologie“ má popisovat, co zde děláme ve snaze porozumět chování živočichů. První také navrhl slovo „superorganismus“, aby mohl popsat společenství tisíců bytostí, které jako jednotlivci nemohou přežít. Také zavedl slovo „trofalace“, což znamená předávání potravy a dalších substancí z úst do úst u hmyzu. Tento proces je základním, kterým se zde hodlám zabývat.
Bez ohledu na to, je-li či není matka pověřena velením, jak poznají tisíce včel, co mají v daném momentě dělat? Včelaři vám na příklad řeknou, že šťouchnete-li do úlu, objeví se pár strážkyň na česně, ale jen v případě, že do úlu silně bouchnete, objeví se na česně několik set strážkyň, aby bránily celou skupinu. Ne každá včela vidí jako nutnost, aby bránila úl. Stejně jako tehdy, když je město v obležení, čeká trpělivě většina obyvatelstva na obránce, kteří je budou chránit proti všem nepřátelům. Důslední pozorovatelé zjistili, že je několik fází, kterými včely procházejí, podobně jako Piagetovy fáze při vývoji dítěte. Ale u včel to tak úzce nesouvisí s věkem. Život včelstva je ovlivňován roční sezónou, což vyžaduje více některých typů včel v různých obdobích roku. I přesto i při takovémto rozdělení práce nestačí mít jen určité pracovní zařazení, aby byl chod úlu dokonalý.
A tak si asi myslíme, není-li v úlu určitý druh organizování práce? Kdyby každá jednotlivá včela dělala to, co ji napadne, nemohly by být některé potřebné práce udělány správně. Představte si pracovní skupinu, která staví dům. Každá nutně musí vědět, co je jejím úkolem a kdy ho musí splnit. Elektrikář nemůže pustit proud dřív, než je rámek zhotoven a mezistěna upevněna. Bude třeba čekat týdny, než se bude moci zase vrátit. Jak zvládá včelstvo tuto potřebu organizace práce, aby nedocházelo k nedopatřením, když tu není žádný organizátor? Když nastane léto a létavky se vracejí s volátky plnými medu, proč se nevyhrnou všechny včely z úlu a nepřipojí se k nim?
Co tedy dělají?
Nová práce Briana Jonsona vrhá trochu světla na tuto otázku. Strávil nepočítaně hodin pozorováním včel a zaznamenáváním, které aktivity jim zaberou nejvíce času. Pak vytvořil program pro počítač, který napodobuje jejich aktivity a ukazuje, jak je jejich přístup optimalizován, aby práce v úlu byly dělány efektivně. Budete překvapeni, když se dovíte, že jednou z hlavních činností „středně starých včel“ je přestat pracovat a potulovat se náhodně okolo. Brian viděl, že včely zabrané do zvláštních prací obvykle přestaly pracovat po hodině a rozptýlily se po úlu. Pak raději začaly dělat něco jiného než před tím. Klíčem k takové činnosti ovšem je to, co on nazývá hlídkováním. Úlové včely stráví hodně času hlídkováním, ne pouze sháněním práce. Pak ale začnou pracovat tam, kde právě jsou, místo aby šly tam, kde je potřeba nejvyšší. To pak zabrání tomu, že by všechny ruce byly na palubě místo toho, že by byly rozptýleny po lodi. Může nastat doba, kdy všechny ruce jsou potřebné na jednom místě, ale obecně je úspěšnější pracovní úsilí rozdělit, a to zvláště tam, kde není žádné komando ani kontrola, žádný přehled, žádné vedení beroucí v úvahu potřebu a rozdělení práce. Jinými slovy, každá dělnice je sama sobě velitelkou, mající přehled o potřebách práce a plní to, na co stačí.
Evoluce hmyzu
Abychom lépe porozuměli včelstvu, pomůže nám podívat se na hmyzí evoluci. Naštěstí pro nás je mnoho tisíc druhů hmyzu, které reprezentují veškerá stádia evoluce, která zřejmě probíhala od doby, kdy se první hmyzu podobný živočich vyškrábal ze země. V tomto článku si pochopitelně budeme všímat pouze Hymonopter. Tento řád zahrnuje mravence, vosy a včely a je charakterizován blanitými křídly a úplnou proměnou, kterou procházejí i motýli. To znamená, že je zde vajíčko, larva, kukla a dospělec. Larvy ovšem nejsou pohyblivé (jako u motýlů) a musí být ošetřovány až do doby přeměny v kukly a pak jsou zavíčkovány v buňkách. Ne všichni blanokřídlí vytvářejí společenství, takže je zajímavé porovnávat ty, co ho nevytvářejí, s těmi, kteří tak činí, a to bude tvořit důležitou část tohoto příběhu.
Původ mravenců je v historii ztracen, ale biologové si myslí, že pocházejí z předků podobných vosám, a to z doby asi před 130 miliony let. Mravenci vytvářejí velká společenství jako včely, také mají dělbu práce, ale jenom pohlavní jedinci mají křídla. Zbytek společenství je bezkřídlý, ale má jiné znaky, které je odlišují od matky. Společenství mravenců má hodně společného se včelstvem i s vosami, takže je možné se podívat na všechna dohromady. Většina aktivit mravenců i vos probíhá ve tmě, podobně jako v úlech. Mravenci mohou žít mnoho stop pod povrchem země a jejich hnízda jsou mnohdy rozdělena na různá odvětví, určená pro různé činnosti, jako např. školky nebo zahrádky. Takže práce je zde také vysoce organizována a jeden by se mohl domnívat, že je zde nějaká forma ne-vizuální komunikace.
Sršni to dělají také
Včely a vosy jsou si v mnoha směrech podobné. Vosí kolonie mohou být veliké. Na Havaji se invazivní vosy staly velkým problémem. Erina Wilsonová z kalifornské univerzity v San Diegu zjistila, že jedna kolonie na Maui čítala až 600 000 jedinců, na rozdíl od pár tisíců nadcházejících se v normálním vosím hnízdě. „Spíše než hnízdo o velikosti fotbalového míče si představte velikost Buicka,“ říká Wilsonová. „Naše největší kolonie měla čtyři otvory do hnízda pro vstup i výstup.“ Ale ne všechny druhy vos, včel a mravenců vytvářejí obrovské kolonie. Některé žijí samotářsky nebo ve velmi malých skupinách, které jsou podobné spíše malé rodině než velikosti metropole. Ty jsou nesmírně důležité pro studium dělení práce.
Je velký počet vos i včel, jejichž život není společný. Nazýváme je samotářkami. Jde např. o včely rodů Xylopa, Megacile či Osmia, a vosy např. Sceliphron nebo Eumenes. Tento hmyz má jednoduchou reprodukci. Dospělá samička si najde nebo vyrobí vhodný prostor, zajistí ho potravou, položí tam vajíčko a odletí pryč. Nikdy neuvidí své potomstvo. Tento hmyz je pravděpodobně svým způsobem života podobný prostředkům sociálního hmyzu, a tak můžeme předpokládat, že svoje instinkty zdědil a ty se projevují v chování kolonií hmyzu.
V chladných oblastech samička čmeláka přes zimu hibernuje a na jaře zase začne vytvářet malou kolonii. Shání vhodný prostor pro hnízdo, pak sbírá nektar a pyl a vytvoří několik buněk, do kterých naklade vajíčka. Z nich se vylíhnou larvy, které musí být krmeny do té doby, než vzniknou miniaturní verze matek-královen. Tito jedinci mají geny normálních královen, ale podle toho, jak moc jsou krmeni, jsou v růstu brzděni a nevyvinou se v nich všechny vlastnosti čmeláčích matek. Ve skutečnosti si čmeláčí matka vytvoří skupinu „otrokyň“, která zajišťuje veškerou činnost potřebnou pro nárůst hnízda. Ty jasně postrádají instinkt odletět a vytvářet si vlastní kolonie. Tento fakt naznačuje, jak by kolonie blanokřídlých mohly být velké, aby ještě mohly ovládat tisíce individuí, jejichž genetický základ není odlišný od jejich rodičů nebo potomků, ale jejich zvyky a role jsou podstatně rozdílné. Když pozorujeme hmyz, který vytváří skutečné kolonie, jak např. vosy rodu Polistes, Vespula nebo včely bezžihadlé (Melipona) a různé druhy rodu Apis, vidíme vždy totéž, jen ve větším měřítku.
Udělejme si lunch
Pionýrem ve studiu hmyzu byl August Forel, švýcarský psychiatr, a podle Charlotte Slight i renomovaný myrmekolog. Jedním ze zvláštních aspektů, který Forela fascinoval, je neustálé žadonění o potravu. Forel interpretoval tento způsob výživy jako velice příjemný, téměř erotický, týkající se všech mravenců. Mravenec, který vyvrhuje potravu s dozadu sklopenými tykadly, vypadá jako v extázi, to nepochybně cítí jako velký požitek, stejně jako ten, který tu potravu polyká.
William Wheeler považoval krmení za centrální aktivitu kolonie. Obecně se věřilo, že něco v tomto předávání potravy způsobuje, že se vyvíjejí různé typy mravenců nacházejících se v hnízdě, fenomén, který se nazývá polymorfismus. To se týká dělení hmyzích kolonií, jako např. mravenců, na množství různých „kast“. A dále, Wheelerův průzkum tohoto žadonění o potravu ho vedl k předpokladu, že jde o „trofalatické interakce“. Podle něj je výměna potravy nejen příjemná činnost nebo kontrola vývoje různých kast, ale i prostředek komunikace. A ve skutečnosti je to vše dohromady.
Wheeler nebyl spokojen s popisem funkcí kolonie mravenců, ale začal rozšiřovat tyto své myšlenky a aplikovat je na lidskou činnost. Vyzdvihoval socialistické trendy porevolučního Ruska, kde vznikala nová třída potlačovaných školených dělníků, nucených provádět práci pro společnost jakoby superorganizmus. A jako novum, vedoucí beneficiáři nebyli sami dělníci, ani mlhavé „dobro pro všechny“, ale přirozeně jejich vůdci, elita, která těžila z neustálé dřiny mnoha loajálních soudruhů. Forel mezitím došel k názoru, že dělníci byli poněkud zdrogovaní, směřující k perverznímu alkoholismu, který spojoval s utrpením svých psychiatrických pacientů.
Odolný „nový svět“ mravenců
Bratři Huxleyové, Julian a Aldous, věrně následovali poznatky Williama Wheelera. Julian využil své nové poznatky k napsání knihy o mravencích, a Aldous skvěle popsal „Odolný nový svět“. Představu kontrolovaného vývoje pečlivě vyložil Aldous ve své „science fiction“ o světě, v němž je lidská společnost přísně kontrolována. Je zde pět kast, vychovávaných v líhních jako u mravenců. Horní kasta přirozeně rozvíjí své schopnosti naplno, zatímco nižší kasty jsou chemicky ovlivňovány tak, aby byl retardován jejich fyzický i psychický rozvoj. Celá společnost je pak stále regulována konstantním užíváním drogy „Soma“, která zajišťuje spokojenou poslušnost a zabraňuje jakémukoli způsobu rebelie, anarchie nebo individuálních nároků.
To se stalo se vracejícím tématem v oblasti „science fiction“ po mnoha dalších let. Příběhů geneticky modifikovaných lidí, kteří mají veškeré důležité vlastnosti kromě vlastní vůle, je tak stále jako máku. Ovšem kontrola lidské populace cestou drog je bohužel trpkou realitou.
Ale to není konec našeho příběhu. V příštím čísle bude pokračování.
Přeložila: Prof. Sylva KUBIŠOVÁ; OVP 2012 č. 1, str. 138 – 141.
Křížovka pro vás
Legenda:
Vodorovně:
A. Zástupce dítěte při křtu; správní jednotka; dravý pták. B. Německy „vejce“; první část tajenky; zvratné zájmeno. C. Tiskovina; slovensky „proč“; šplhavý pták. D. Vrcholné církevní shromáždění; německy „měsíc“; upravená stuha ve vlasech. E. Výtažek z léčivých bylin; blýskavost. F. Mládě kočkovité šelmy; polní práce. G. Ohrazená část lesa; značka luxusní obuvi; druh poloopice. H.Pak; jedna z pojišťoven; květina. I. Chem. značka rubidia; třetí část tajenky (přičemž její druhá část je vepsaná uprostřed křížovky); plošná míra slovensky. J. Chem. prvek; obchodní sleva; hrací list.
Svisle:
1. Sušenky; hmota kokosových ořechů. 2. Nástražné výbušniny; slovenská předložka; hlodavec.3. Primáti; vojenský pakt; jehličnan. 4. Vzpěračská disciplína; otírání; řídící tyč vozu. 5. Anglicky „cesta“; konec modlitby. 6. Zkratka bývalého Okresního domu pionýrů a mládeže; titul lékaře. 7.Kostkovaný vzor na látce; ženské jméno. 8. Rostlina podobná heřmánku; chem. prvek. 9. Ženské jméno domácky; spisy. 10. Ruská početní pomůcka; anglicky „sůl“. 11. Základní číslovka; neodborník. 12. Ženské jméno domácky; tučnolistá rostlina; typ samonasávacího čerpadla. 13.Sklenářský tmel; sportovní disciplína; škrobení. 14. Lichokopytník; chem. značka antimonu; močan. 15. Noční pták; papoušek.
1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
14 |
15 |
||||
A |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|||
B |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|||
C |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|||
D |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|||
E |
|
|
|
|
Z N A Č K A |
|
|
|
|
|||||||||
F |
|
|
|
|
|
|
|
|
||||||||||
G |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|||
H |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|||
I |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|||
J |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|||
Vyluštěnou tajenku zašlete do 20. ledna 2013 na adresu: př. ing. Jaroslav Matoušek, Díly IV/ 884, 760 01 Zlín nebo na mailovou adresu matousekjar@email.cz, případně ji přineste na výroční členskou schůzi. Zdebudou dopisy slosovány a tři výherci budou odměněni poukázkami k nákupu včelařských potřeb.
Vyluštění křížovky z minulého čísla
Včelaři, uvědom si, že být včelkou, to není žádný med!
Děkujeme všem luštitelům, kteří odevzdali vyluštěné křížovky, a blahopřejeme vylosovaným výhercům!
Okénko poezie
Téma:
Včelstvo má zcela jedinečné – unikátní vlastnosti
Určitě jste o tom již mnozí četli,
pěkně o tom píše třeba Martin Dettli *).
Živí se hemžení trubčí i dělničí -
při tom nic neloví ani nic neničí.
K známému užitku jen jednu větu:
mohou růst plody hned po odkvětu.
To ještě není až taková zvláštnost,
co ale říkáte na tuto vlastnost?
Ke svému rozvoji (úžasné) plásty si dělá –
avšak jen z produktu vlastního těla
A tohle, přátelé, říkám vám, že
jiný tvor na světě nedokáže.
………………………………………………………….
*) Martin Dettli, švýcarský včelař a výzkumník
Jeho kniha: Včely a jejich svět
Poděkování
Děkujeme tímto Magistrátu města Zlína, odboru životního prostředí a zemědělství, za přízeň naší organizaci a finanční podporu, bez níž bychom velmi těžko mohli zajistit léčení našich včelstev. Tato podpora trvá již spoustu let a jsme za ni velmi vděčni.
ZO ČSV Zlín
Milí čtenáři, přejeme Vám i Vašim rodinám
radostné a požehnané prožití vánočních svátků
a hodně radosti s Vašimi včeličkami
v celém dalším roce
Zpravodaj zlínských včelařů: vychází 2x ročně.
Vydávání schváleno členskou schůzí.
Názory přispěvatelů nemusejí odpovídat názorům redakce.
Předáno do tisku: listopad 2012.
Redakční rada: Andrea a Pavel Šimečkovi, Ing. Evžen Babík, Ing. Pavel Hurta, Ing. Jiří Kalenda, Ing. Jaroslav a Anna Matouškovi, Jan Sousedík.
Pro členy ZO ČSV Zlín bezplatné – hrazeno z členských příspěvků.
Uzávěrka příštího čísla: 28. února 2013.