Druhá část
RV ČSV, OO ČSV, spřátelené organizace, akce...
Včelařská pouť
V neděli 26. května 2013 jsme měli možnost prožít krásný den na tradiční (už jedenácté) včelařské pouti na Svatém Hostýně. Díky Bohu bylo krásné počasí s typickými hostýnskými povětrnostními podmínkami. J
Už od rána zde byl velice živý ruch, lidé se modlili v chrámě, připravovaly se prapory a chystaly se stánky se včelími produkty a včelařskými potřebami. Celým okolím se rozléhala veselá hudba dechovky Lidečanky a přicházelo velké množství poutníků – někteří šli pěšky z Bystřice pod Hostýnem, jiní z Chvalčova, přijížděly také autobusy plné včelařů a jejich příbuzných a přátel z různých krajů naší země i ze zahraničí.
Hlavní část pouti začala u sochy svatého Ambrože v 10.00 hod. shromážděním krojovaných skupin včelařů z jednotlivých organizací se svými prapory.
Za zvuků slavnostních fanfár doprovázeli v průvodu otce arcibiskupa Jana Graubnera s ministranty a kněžími do baziliky, kde v 10.15 začala slavnostní poutní mše svatá, obětovaná za živé i zemřelé včelaře a jejich rodiny.
Otec arcibiskup v promluvě hovořil o Božím řádu v přírodě, který právě včelaři tak dobře znají z vlastní zkušenosti, a poté vyzdvihl důležitost Božího řádu i ve společnosti. Tento řád je pro dobré fungování společnosti naprosto nezbytný a týká se všech oblastí života: manželství, rodiny, výchovy dětí, místa sexuality v trvalém manželském vztahu muže a ženy, úcty k životu od početí do přirozené smrti, mezilidských vztahů, pracovních vztahů, poctivosti, pravdivosti, spravedlnosti atd.
Po mši svaté se všichni naobědvali v restauracích v místních poutních domech, pak jsme si prohlédli nabídku zboží ve stáncích a koupili jsme si nějaké včelařské potřeby. S naším malým Kristiankem jsme se prošli po krásném okolí, potom se manžel zúčastnil včelařské přednášky v Jurkovičově sále, a poté už byl čas k odjezdu.
Těšíme se na pouť zase příští rok na Svatém Hostýně!
Poznámka: Záznam web kamery z včelařské pouti na Svatém Hostýnku je k dispozici na webových stránkách www.hostyn.cz v sekci kamery a zvuk – vnitřní kamera – datum 26. 5. 2013 – druhá dopolední mše.
Bc. Ariela Wormová
7. včelařská neděle púchovského regionu – Mestečko
Už po sedmé se v neděli 4. 8. 2013 uskutečnila oblíbená včelařská akce – včelařská neděle púchovského regionu. Akce se konala v Mestečku u Púchova.
Tradičně zde proběhlo přijetí nových členů do Púchovského včelařského spolku, regionální vyhodnocení medařské soutěže a přednášky. Tentokrát na téma Apiterapie přednášela RNDr. Čermáková a na téma ošetřování včelstev v průběhu roku přednášel ing. Kopernický. Slavnostně proběhlo otevření nové školní včelnice v Záriečí.
Jedná se již o tradiční společné setkání včelařů ze Slovenska a Moravy.
Ing. Jiří Kalenda
Výstava v Ostravě
27. – 29. 9. 2013 se konala regionální včelařská výstava v Ostravě, která byla součástí výstavy Život na zahradě, věnované zdravému životnímu stylu a všemu pro zahrádku i dům.
Sobotní přednáškový den byl vyhrazen hnutí Šance pro včely.
Dopoledne vystoupil ing. Evžen Babík s přednáškou, jak ve svém včelaření naplňuje etický kodex účastníka hnutí Šance pro včely a následovala přednáška o racionalizaci aneb návrat k moudrostem našich předků.
Dále vystoupil MUDr. Radek Hubač s poutavou přednáškou o falšování medu, kvalitě medu a kontaminaci medných produktů. Následovaly jeho zkušenosti s přirozenou stavbou (bez drátků a mezistěn) na jeho včelnicích a praktické ukázky, kdy poukazoval na reálnost a výhodnost stavby vlastního díla včelami.
JUDr. Bruckler přítomné seznámil s novým občanským zákoníkem a s návrhy změny stanov ČSV. V následné diskuzi bylo poukázáno na nutnost změny, kdy vedení svazu je nekompetentní a málo pružné a stanovy jsou v rozporu s demokratickými principy.
Esem v závěru bylo vystoupení ing. Leoše Dvorského, který se věnoval zákonitostem života včel, architektuře včelího díla a vše aplikoval na včelařskou provozní metodu.
Pořadatelům včelařům ze Slezska přináleží srdečné poděkování.
Ing. Evžen Babík
ETICKÝ KODEX
účastníka hnutí Šance pro včely:
Ve vztahu k včelám se bude snažit:
1. Napodobovat přírodní selekční kritéria, přičemž na prvním místě musí být chov vitálních včelstev schopných přežít.
2. Ponechávat v průběhu roku včelstvu dostatečné zásoby jejich přirozené potravy, tedy medu a pylu.
3. Zajistit, aby převážnou část zimních zásob tvořily zásoby vlastního medu.
4. Dávat včelstvům možnost přirozené stavby, především v místech, kde je včelami odchováván plod.
5. Respektovat přirozené uspořádání včelího hnízda tak, jak je tomu u včelstva v přírodě.
6. Včelstva minimálně rušit prohlídkami a zákroky.
7. Obnovit každoročně min. 1/3 díla.
8. Nepoužívat při ošetřování včelstev látky, které mohou kontaminovat organismus včel a prostor úlu rezidui svého obsahu.
9. Ošetřování včelstev provádět tak, aby včelstva byla co nejméně stresována.
10. Pro zajištění rovnovážného stavu s roztoči Varroa destructor používat takové látky a metody, které jej budou omezovat způsoby ke včelám co nejšetrnějšími.
11. Dávat včelám po celý rok dostatek prostoru a nijak výrazně jej neomezovat ani na zimu.
Přednáška odborníků ze švédské univerzity
Dr. Tobias Olofsson a Dr. Alejadra Vásquez
Dne 12. října 2013 se v Olomouci uskutečnila velmi zajímavá přednáška dvou odborníků, kteří pracují na universitě ve švédském Lundu, dr. Alejandry Vásquez a dr. Tobiase Olofssona.
Zajistila ji Katedra biochemie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci ve spolupráci s Mendelovou společností pro včelařský výzkum. Tohle zvláštní spojení lze snadno vysvětlit. Spiritus agens celé této akce, Mgr. Jiří Danihlík, se věnuje na zmíněné katedře studiu imunity včel a včelích chorob a je zároveň členem výkonné rady MSVV, navíc je i aktivním včelařem, chovatelem matek Vigor a pořadatelem hojně navštěvovaných akcí pro včelaře. Díky kontaktům, které navázal na loňské konferenci EurBee, se letos na jaře dostal na stáž na universitu ve švédském Lundu, kde oba badatelé pracují, a mohl s nimi a v jejich výzkumném týmu strávit velice užitečné dva měsíce. Zprávu o tom a rozhovor s A. Vásquez si mohli přečíst čtenáři Moderního včelaře v letošním čísle 2.
A reciprocita je slušnost, takže bylo možno díky podpůrným aktivitám a v rámci výzkumných programů Katedry biochemie Přírodovědecké fakulty olomoucké univerzity oba badatele pozvat k nám a oni byli ochotni se v rámci svého pobytu mezi olomouckými kolegy podělit o výsledky svého výzkumu i s našimi včelaři.
Ti, kteří dorazili 12. října do Olomouce, určitě nelitovali. Přednáška obou hostů se týkala jejich současného výzkumu v oblasti probiotik. Dr. Alejandra Vasquez a Dr. Tobias Olofsson se věnovali oblastem mikrobiologie – laktobacilům a bifidobakteriím, které sídlí v útrobách včel, konkrétně v medném volátku. Nezůstalo jen u výzkumu, a tak, jak to má být, dotovaný výzkum vyústil v praktické výstupy v podobě rozbíhajících se výrobně-obchodních aktivit. Vedle toho, že si každý účastník odnesl balení přípravku Symbeeotic, který (aplikován do včel při zazimování nebo v předjaří) má včelám pomoci být v kondici, se bylo možné při přednáškách ptát.
Vše dohromady tak pomohlo každému z účastníků ujasnit si odpovědi na otázky:
1) Je opravdu zimování na medu pro včely výhodnější?
2) Je zákaz používání antibiotik opodstatněný?
3) Je opravdu med pro kojence rizikem?
4) Je měsíce skladovaný med stejně hodnotný jako čerstvě vytočený?
5) Je zdraví prospěšnější med zralý, zahuštěný anebo med s obsahem vody kolem 20 %?
6) A také na řadu dalších otázek…
Nezbývá než pořadatelům poděkovat a těšit se na další možnosti, které se v průběhu podzimu – zimy nabízejí. O přednáškách švédských hostů se pokusíme napsat více v dalších číslech a v intencích bodů, které jsme výše načrtli.
Lukáš Matela
Nápady, postřehy, zajímavosti, ohlasy...
Včelaření je mnohostranně užitečné
Že význam včelaření není jenom výroba medu, se obecně ví. Samozřejmě hlavní je opylování. Ale že v jistých oblastech světa má i další význam, je popisované v článku Mladé fronty Dnes 16. 10. 2013.
V oblasti na rozhraní Ghany a Toga zavedla místní nezisková organizaceHamlets of Hope chov včel. Přivezla úly, nářadí a instruktory na výuku včelaření. Ne že by sběr medu byl v této oblasti neznámý, ale provozoval se jenom sběrem od divokých včel. Organizace naučila místní domorodce chovat včely, rozmnožovat je a získávat od nich med. Důležitou složkou výuky bylo také uchovávání a prodej medu. Vesničané si včelaření pochvalují, protože prodej takto získaného medu jim umožňuje zvýšit životní úroveň a také uhradit školní poplatky pro děti a tím jim umožnit školní docházku.
Tento příklad není ojedinělý. Česká organizace Člověk v tísni dodala včelařské nářadí a instruktory do Afghánistánu a Mongolska, kde v chudých oblastech včelaření pomáhá místním obyvatelům zvyšovat životní úroveň. Vzhledem k zatím nízké spotřebě medu, která se ale zvyšuje, je budoucnost včelaření v těchto oblastech zajištěná.
Ing. Jaromír Straka
Užitečný nápad na jaro
Že na jaře je vhodné a potřebné včelám zajistit přístup k vodě, je obecně známé. A také je známé, že nejvhodnější je zdroj přímo v úle – bez toho, aby včely musely za vodou vylétávat, což v jarních ještě chladných dnech je nebezpečné.
Proto se jako velice moudré, jednoduché a snadné jeví použití tzv. PET láhve k tomuto účelu.
Do láhve uděláme řadu dírek, stačí malé, pouhým propíchnutím jehlou, ale tak, aby dírky byly v řadě při vodorovně položené lahvi. Láhev pak po naplnění položíme vodorovně na štěrbinu, kterou vytvoříme roztažením krycích prkének nad hnízdem, nebo si štěrbinu vytvoříme jinak, dle použitého materiálu na stropě. Na propíchaných dírkách budou prosakovat kapičky vody, která bude včelám k dispozici. Tím, že voda bude těsně nad hnízdem, bude ohřívaná. Láhev je možné přikrýt látkou či novinami k zamezení chladnutí.
V polském časopise vyčetl a zatím nevyzkoušel: Ing. Jaromír Straka
Co se také vyslechne ve Včelařské prodejně
Omlouvám se za použitý výraz Včelařská prodejna, protože kdo u mne byl, tak ví, že prostor, šíře nabídky a zásobení má k takovému označení daleko, ale přesto jistý počet včelařů ke mně chodí pro základní vybavení. V omezených prostorech s omezenou nabídkou se snažím včelaře nezklamat a uspokojit. Že se nákupy neodehrávají jenom prostým předáním vybraného zboží, ale jako správní včelaři problém prodiskutujeme, vyměníme si názory a problémy správně včelařsky zhodnotíme. A že o různorodé názory není nouze, to již je dáno právě tím, co je nám společné, tedy včelařením.
Vědom si toho, že problémem číslo jedna je zdravotní stav včelstev a dnes tedy hlavně varroáza, protože všechny ostatní vážné nemoci včetně toho obávaného moru včelího plodu jsou nějak na varroázu napojené, zavádím hned u prvních zákazníků, kteří na jaře ke mně přijdou, řeč na boj s varroázou. V podstatě tedy na začátku roku zjišťuji připravenost včelařů na použití kyseliny mravenčí během roku. Diskutujeme její použití, shodujeme se v pozorování jejího vlivu na chování včel, což není nic divného pro každého, kdo si ke kyselině čuchl. Příjemné to není, ale působí to likvidačně na varroázu, což je důležité.
A tak mě uzemnilo prohlášení jednoho zákazníka, který na mé doporučení včasného použití kyseliny prohlásil: „Strašně to smrdí a já bych to mým včeličkám nemohl udělat.“ Možná použil i jiné zdrobněliny, které měly vyjádřit jeho blízký vztah k těm tvorečkům. A tak jsem se ho zeptal: „Kdyby se stalo a tvůj vnuk si na začátku roku přinesl ze školky vši, což je přirovnání k varroáze hodně trefné, tak bys zůstal klidný a pronesl bys: ,Neboj, Vašíku, Aničko či Pepíčku, na podzim nasadíme lék a vší tě zbavíme!!!´ Myslím, že nikoliv, ale okamžitě bys letěl do lékárny a sháněl cokoliv, co by vši likvidovalo.“ Ale ke včeličkám, k těm jeho milým tvorečkům, se chová tak, že je nechá celý rok okusovat od varroázy, aniž by jim pomohl, a teprve na podzim aplikuje těm utrápeným a okousaným tvorečkům Gabon či Varidol. Kde zůstala ta jeho zdrobnělinami proklamovaná láska k jeho včeličkám. Vím, včeličkám to příjemné není, okamžitě po vložení kyseliny mizí z dosahu a jasně svoji averzi ke kyselině naznačují, ale já nevkládám kyselinu do úlu se snahou trápit včely smradem, ale pomoci jim zbavit se varroázy. Ani já nechodím s radostí k lékaři s vidinou nepříjemného zákroku rád a někdy to vyžaduje opravdu odvahu. Ale vyžaduje-li to můj zdravotní stav, tak bolest nebolest, musím to podstoupit. A tak si troufám prohlásit, že včeličkám prospějeme více, když je na chvíli vystavíme nepříjemnému smradu, který pomůže zbavit se jim nepříjemného cizopasníka, než když budeme na jejich adresu pronášet líbivé věty.
Včelaření je nebezpečné povolání!
Možná si to většina včelařů neuvědomuje (ale nevčelaři, ti to vědí a znají a podle toho se ke včelám chovají), ale zřejmě si to myslí i Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (EU-OSHA), která vyhlásila fotografickou soutěž na téma „bezpečné pracoviště“. A právě v této soutěži zvítězil snímek VČELAŘ, viz přiložený obrázek. Co k tomu dodat? Že je dobré, když je včelaření věnována pozornost, že i při práci u včel je vhodné pamatovat na ochranu zdraví, protože i zde zřejmě hrozí poškození zdraví.
Ing. Jaromír Straka
Včely jsou v oblibě, a proto jsou všude!
Že jsou včely dávány jako vzor píle a pracovitosti, se obecně ví, a proto jsou dávány na mnoho znaků. Zřejmě je oceňována i jejich schopnost při stavbě jejich voskového díla – tedy plástu. Opravdu je to dílo hodné obdivu. Jak jinak pochopit módního návrháře, který použil motiv včel na plástu jako ozdobu pro dámskou lodičkovou botu. Buďto se mu tento motiv líbí, nebo to je vášnivý včelař.
Ing. Jaromír Straka
Colony collapse disorder (CCD) – Syndrom mizení včelstev
CCD je jev, při němž z úlu náhle mizí včelí dělnice nebo celá včelstva. I když taková zmizení se v historii chovu včel vyskytovala a byla známa pod různými názvy (nemoc zmizení, jarní vytrácení, májová nemoc, podzimní kolaps apod.), tento syndrom byl znovu pojmenován jako syndrom mizení včelstev koncem roku 2006 v souvislosti s drastickým zvýšením počtu zmizelých včelstev na západě Severní Ameriky. Evropští včelaři pozorovali podobný jev v Belgii, Francii, Holandsku, Řecku, Itálii, Portugalsku a Španělsku a první zprávy přišly také ze Švýcarska a Německa, i když v menší míře, zatímco Northern Ireland Assembly (pozn. překl.: asi včelařská společnost) obdržela zprávy o poklesu větším než 50%.
Syndrom mizení včelstev je významný i ekonomicky, protože mnoho zemědělských plodin po celém světě je opylováno včelami. Nedostatek včel v USA zvýšil cenu, kterou farmáři platí za opylovací službu, až o 20 %. Zvýšené užívání neonikotinoidových pesticidů, jako je thiamethoxam, clothianidin a imidacloprid, což jsou nejrozšířenější pesticidy na světě, bylo následováno prudkým zvýšením úhynu včel od roku 2005. V roce 2012 bylo publikováno několik nezávislých studií ukazujících, že
– neonikotinoidy postihují včely dříve nezaznamenanými cestami, včetně působení prostřednictvím prachu, pylů a nektaru,
– jedovaté působení sub-nanogramových koncentrací má za následek neschopnost včel vrátit se zpět do úlu, i když okamžitě nehynou, což je primární symptom CCD,
– neonikotinoidy přetrvávají v životním prostředí v zavlažovacích systémech a půdě.
Tyto studie připomínají oficiální podrobnou studii, kterou provedl v roce 2013 Evropský úřad pro bezpečnost potravin. Ten uvedl, že neonikotinoidy představují nepřijatelně vysoké riziko pro včely, a do měsíce schválil legislativu, která zakazuje použití některých neonikotinoidů po následující dva roky.
Kromě pesticidů může být CCD výsledkem řady faktorů. V roce 2007 některé autority přičítaly tento problém biotickým faktorům, jako jsou roztoči Varroa, paraziti Nosema apis a izraelský virus akutní paralýzy. Mezi další faktory, které přispívají k syndromu mizení včelstev, můžeme počítat stres ze změn životního prostředí, špatnou výživu a kočovné včelaření (pozn. překl.: zřejmě se rozumí kočování většího rozsahu než u nás). Jiná studie z roku 2012 také poukazuje na to, že příčin je více a na jejich seznamu klade pesticidy až za roztoče Varroa, genetické faktory, ztrátu přirozeného prostředí a špatnou výživu.
přeloženo z Wikipedia, the free encyclopedia
Tajemství úlu – 3. část
(Borst, P. L.; American Bee Journal, 2010, č. 7, s. 657 – 660)
Souhrn: Ovlivňují feromony ve včelstvu přímo chování samostatných včel nebo jim „říkají“, jak se mají chovat?
Pokouším se zdůvodnit dominanci včelí matky ve včelstvu, ale mezi výzkumníky naprosto nepanuje jednota v názoru na úlohu mateří látky. Nedávno se renomovaný výzkumník Yves le Contes dotázal: „Vytvářejí chemikálie modifikací chování matek základy, které přímo ovlivňují fyziologii dělnic, nebo slouží jako informační signály a tak nepřímo ovlivňují fyziologii dělnic a teprve v závislosti na tom i jejich chování?“
Je to prostředník nebo poselství? Vůně matky není nikdy zřetelnější než tehdy, když říjní trubci vytvoří typickou „kometu“ při pronásledování žádoucí matky, která se dostane do oblasti, kde se shromažďují. Stejně okouzlující je pozorování velikého roje kroužících včel, který rychle vytvoří ústřední těleso velikosti vodního melounu kolem zřetelné skvrny, kde se usadila matka z důvodů, které zná jen ona, o tom není pochyb.
Ale může matka opravdu regulovat náladu a práci v úlu jednoduše tak, že vysílá chemické poselství? Za prvé je to těžko představitelné. Ale když použijeme imaginativní skok, uvidíme, že kontaktní tok svěžesti může být připodobněn k prostředí, které je stále plné hudby. Víme, že hudba může pronikavě ovlivňovat naší náladu, ať už nás provokuje nebo uklidňuje. A určitě víme, že hudba se také využívá ke změně psychologie lidí. Uklidňující hudbou posloucháme ve zdvižích, veselou hudbu slyšíme v supermarketech, armádní hudba zní při vojenských přehlídkách a hudba v kostelech nás naladí na chválu Boha.
Řekni to květinou
Včely, které nemají orgán jako je naše ucho, kterým by vnímaly zvuky při letu vzduchem, si asi málo dělají ze zvukových vln. Jsou citlivé na vibrace uvnitř úlu, které přijímají svýma nohama. Jsou ale naladěny na vůně uvnitř i vně úlu. Vůně květů je lákají několik mil daleko od úlu nabídkou nektaru a pylu, nabídkou, kterou ale ne vždy splní. Včely se zdají být antagonistické a nepřátelské k pachům zvířat, jako by pot a pach srsti nepatřily do jejich světa. Jejich úhlavní nepřátelé, jako jsou medvědi, skunkové, jezevci a jiní, mají všichni srst a drápy.
Jak vědí všichni včelaři, nejjednodušší cestou, jak získat kontrolu nad úlem, je silně pokouřit dovnitř mezi plásty. Někteří pisatelé se dříve domnívali, že efekt, který to na včely má, spočívá v jejich asociaci kouře s ohněm pralesa, a že to je nutí naplnit si medné volátko a připravit se na opuštění úlu. To je smyšlená představa, fakty nedoložená. Můj názor je, že kouř má intrikující účinek na včely, ale přinejmenším jim znemožňuje to, co je jejich principiálním způsobem organizace, a to feromony.
Změna je kořením života
Využití několika různých faktorů v různých dávkách může vyústit v nekonečnou různorodost vůní a nálad. Použijeme-li jako příklad víno, víme, že lidé umějí snadno rozeznat takové komponenty, jako je sladkost, obsah alkoholu, hořkost, kyselost, čerstvost a buket, ale i jemnější vlivy, jako je způsob fermentace nebo věk. Všechno to při jednom naplnění úst. No, někteří lidé to určitě umí. Já rozlišuji různé druhy zmrzliny.
Keith Slessor popisuje škálu aromatických společenských signálů. Vypočítává dobře známou banánovou chuť isopentylacelátu, což je poplachový signál pro včely, který je obsažen v jejich jedu. Známe i sedmisložkový feromon Nasomovy žlázy, který včely užívají jako signál „pojďte sem“, včelí pohlavní feromon, s nevysloveným názvem 9-oxo-2-decénová kyselina, je popisován jako vonící po ovoci a mýdle, dále různé estery včetně oleátů, sterátů a palmitátů, které jsou dobře známé jako složky parfémů a kosmetiky. Je nepravděpodobné, že by tak širokou paletu vůní a chutí nevnímaly včely v úlu a že by je neovlivňovaly v různých směrech. Slessor aj. navrhovali název „cestující“ feromony, které se vznášejí kolem v mateří látce, aby se dostaly k vybranému příjemci. Potvrzují, že se „chemická komunikace může vyrovnat nebo i předčit komplexnost lépe známé zvukové a vizuální komunikace obratlovců.
Pojďme na to společně
Hmyzí společenství byla po dlouhou dobu považována za ideální, neboť mají vysokou úroveň kooperace a výkonnosti. Ale od té doby, co Darwin vyslovil názor na vývoj pomocí přírodního výběru, mění biologové názor na altruismus. Jestliže přírodní zákony upřednostňují přežití těch nejlépe přizpůsobených, zdálo by se, že dávají přednost samoobslužnému chování a nabízejí jen malou přednost nebo žádnou oběť za odměnu. Když má druh tendenci k samoobsluze, jak může být taková snaha překročena? Řešení se hledalo nejprve ve výběru uvnitř rodu. Obětují-li se jedinci kvůli celému rodu, pak geny pro altruismus mohou být zachovány. Ale Francis Ratnieks vytvořil jiné zdůvodnění. Dělnice a hmyzí společenství nevědomky plní přání královny. Jsou nuceny plnit přání celého společenství místo toho, aby byly samy reprodukčními činiteli. To velmi krásně vysvětluje, co jsme viděli – přítomnost substancí měnících postoje, sebevražedná chování u společenství mravenců, vos i včel, vliv, který zřejmě mají matky nad svými družkami i přesto, že jsou samy velmi zranitelné. Ratnieks a Heikki Helantera otevřeně říkají: „Příklady, teorie i očividné důkazy objasňují, že mnohá dnešní hmyzí společenství, jako příkladně včelstva, jsou harmonická, protože podléhají sociálnímu nátlaku.“
To, co Forel, Wheeler a bratři Huxleyové tušili, může být dnes potvrzeno chemicky a pomocí evoluční teorie. Úl je „statečný nový svět“, kde dokonalost elity je umožněna úsilím tisíců nesamostatných jedinců, málo ochotných rebelovat proti systému, který jim skýtá obydlí i jídlo. A proč by měli? Není jejich život zasvěcený práci i umírání dobrý? Dali by přednost posadit se na královnin trůn, prožitý jako stroj na vajíčko po celou dobu své existence?
A pak – asi je lepší věřit, že každý herec ochotně hraje roli, že harmonická práce celé hmyzí kolonie je živoucím důkazem, že společenství může vskutku prosperovat, když cílem je společné dobro a ne speciální nároky nějaké hrstky. Sarah Kocheová studuje tento problém do velkých detailů a dochází k rozdílné perspektivě. Vysvětluje, že mateří látka účinkuje jako signál matčiny plodnosti a také jako kontrolní mechanismus, který brání vzpouře dělnic a kladení vajíček. Podle jejího názoru je systém chemické komunikace mezi matkou a dělnicemi spíše dialog a ne jednosměrný signál. Její výzkum ukazuje, že mateří látka působí jako přímý signál pro dělnice a že dělnice si ochotně tento signál vynucují. Mnoho autorů zdůrazňuje, že dělnice z tohoto uspořádání profitují. Co ale nezískají, je možnost reprodukce.
Tak jsme se podívali na různé způsoby života hmyzu od čistě samotářsky žijících včel až po obrovská včelí společenství o milionech členů. Pro nás včelaře se zdá způsob života včely medonosné naprosto ideální, zvláště když jej srovnáváme s jeho sestřenicemi – včelou květnou a včelou obrovskou. Společenství včely květné jsou příliš slabá a dojímavá, zatímco včela obrovská naopak vytváří společenství obrovská a nelítostně zlá. Včely medonosné se svým sladkým jménem i dispozicí jsou „tak akorát“. Ale pro matku přírodu jsme všichni stejní. Nedívá se na včelu medonosnou jako na vrcholný výkon v této linii, která započala z primitivních vos před milióny let, mnohem déle než věnovala lidskému rodu, a neříká „Toto je ze všech primátů to nejlepší, co jsem vytvořila.“
Ale bylo by špatné nepoukázat na význam evoluce pro vznik takového řádu a komunikace, pro vznik takového systému řádu a komunikace, kteří soupeří s naším v komplexnosti a užitku. Ve své knize „Boisemiotitocs“ píší J. Eder a H. Rembold (nevčelaři): „U mravenců, včel, vos a termitů nedá většina jejich chování smysl, pokud nejsou zapojeni do celkového dvorce sémiotických interakcí mezi jednotlivými členy společenství. Toto impérium členovců drží pohromadě prostřednictvím chemické komunikace. Různé kombinace chemických a dotykových signálů se spojují v mocné atraktanty, kterými se poznávají členové společenství, pro strategie získávání potravy, atp.“
Včela medonosná zřejmě reprezentuje vrchol ,chemického společenství´. Velmi mnoho způsobů chování je regulováno feromotickými signály, které vznikají v různých exokrinních žlázách ať už matky nebo dělnic. Systém kast a z toho vyplývající rozdělení práce ústí v eleganci dorozumívání, která zdůrazňuje úzkou souvislost mezi biosemiotickými strukturami a sociální organizací.“ A Yves le Conte, světoznámý včelařský výzkumník, říká téměř totéž: „Úspěch hmyzích společenství spočívá v tom, že všichni členové společenství jednají v souladu a jsou dobře organizováni. Základem organizace sociálního hmyzu je sofistikovaný způsob komunikace, jehož centrem je komunikace chemická.“
Tajemství úlu
Jednou z hlavních atrakcí včel a tím i včelaření je fakt, že se dostáváme do jiného světa, do jiné reality. Možná, že některá tajemství přírody jsou nám našeptávána. Ale, propána, příroda si svá tajemství hájí a nemůžeme jim důvěřovat. Ale co nás může uklidnit, je, že ať si myslíme, jak jsme chytří, stále bude co poznávat a pravděpodobně budou i záležitosti, které nepoznáme nikdy.
Po mnoho let bylo jedno z největších tajemství úlu předváděno přímo na letáku úlu. Většina včelařů potvrzuje, že pozorovala na letáku zvláštní aktivitu včel, kterou pojmenovali „umývání letáku“. V jednom pozdním letním odpoledni mohou být viděny stovky včel pohybujících se na letáku sem a tam s hlavami skloněnými dolů. Udělají několik kroků dopředu a několik nazpět, dotýkají se dřevěného letáku svými tykadly a trvá to celé hodiny. Mnoho včelařů se diví, co to u čerta dělají? Různá nabízená vysvětlení se ale nekryla s tím, co je vidět. Jsou to, jak bych řekl, jen platné dohady. Pilná jako včela, říkají, ale co tak pilně dělá? Někdy to vypadá jako bohoslužba. Vzdávají hold královně?
Představte si moje překvapení, když jsem odhalil, co by asi opravdu mohlo být vysvětlením pro toto tajuplné pobíhání po letáku. Byl jsem pohroužen pozdě v noci do čtení, když mi ze stránky vyskočila odpověď. Kniha, kterou jsem četl, se jmenovala „Feromony a chování živočichů“ a autor vysvětloval, jak včela medonosná sdílí mnohé zvyky s „papírovými“ vosami. Tyto vosy evidentně napouštějí papírový materiál hnízda sekrety ze svých zadečků, což dává každému jejich hnízdu charakteristickou vůni. Papírový materiál skutečně snadno absorbuje pachy.
A když jsem pozoroval včely na letáku provozující svůj virtuální tanec, zdálo se mi, že velmi pravděpodobně je to to, co ony dělají. Zábavný pohyb jejich malých nožek neodpovídají ničemu víc než šíření nějakého neviditelného nátěru po celé délce letáku, přičemž ho stále kontrolují svými na vůni citlivými tykadly. Jestliže usilovně aplikují vonnou substanci, pak bude brzy celý leták takovým majákem, který svým způsobem říká unaveným létavkám vracejícím se ze snůšky, že zde je domov, sladký domov.
Přeložila: Prof. Sylva KUBIŠOVÁ; OVP 2012, č. 2, str. 159 – 162.