Třetí část
Co se můžeme naučit od divokých včel
(Serge Labesque, Albeille de France, 2010, č. 12, s. 41 – 47)
Souhrn: Autor nabádá současné včelaře k návratu k přírodnímu výběru, tvrdí, že současnou krizi včelařství lze vyřešit tím, že přestaneme včely léčit prostředky veterinární medicíny a matky budeme odchovávat výlučně z místního materiálu a přirozeně oplozovat. Tím se zvedne odolnost včel jako druhu.
Poučení, která nám dávají přírodní roje
Od opylujícího hmyzu, zejména od včel, se máme hodně co učit. Bez nich by svět, který nás obklopuje, vypadal úplně jinak. Bez obav také můžeme říct, že bez nich bychom rozhodně nebyli na této zemi, a kdybychom přeci jenom byli, byli bychom úplně jinačí. Včely jsou totiž klíčovým prvkem našeho ekosystému. Právě proto jsme naprosto zodpovědní za chování tohoto živočišného druhu. Vzhledem ke včelařům lze toto pojmout jako chování zdravých včelstev založené na znalosti a respektu biologie včel. Takže abychom poznali včely jako takové, je nutné je pozorovat a chápat jako včely „domácí“, přestože se nejedná o domestikovaný druh. Musíme imperativně respektovat jejich přirozenou divokost.
Přírodní hnízdiště včel
Jako příklad přírodních včelích úlů můžeme pozorovat různé dutiny, které si včely upravily pro svou potřebu. Nemělo by nás proto překvapit, že vlastně můžeme sestrojit a použít velice variabilní úly, od těch, které jsou jen jednoduše vykryté košnice, až po úly technicky sofistikované.
Když roj vytvoří hnízdo v dutině, okamžitě začne s precizní kontrolou prostředí. Nic není ponecháno náhodě. V úlu, ve kterém to na první pohled může vypadat opravdu chaoticky, je vše dokonale organizováno podle určitého řádu. Ve střední části přírodního úlu se nachází hlavně plodiště. Kolem plodiště a zejména pod ním můžeme pozorovat zásoby potravy – medu. Ještě níže, než je plodiště a zásoby, se nacházejí po velkou část roku oblasti s většími buňkami. Jde o místa expanze, která jsou včelaři často opomíjena.
Dutina, často ve stromě, zahrnuje část horní a dolní, která slouží pro blahobyt a zdraví včelích kolonií, které zde sídlí. Jestliže jsou okraje dutiny dobře pokryty propolisem vytvářeným včelami, vršek a spodek zpravidla pokryty nejsou. V krajních částech dutiny (okraje, vršek a spodek) se nachází ztrouchnivělé dřevo, které umožnilo její vznik. Vrch dutiny je tvořen živým dřevem, které funguje jako houba pro permanentní absorpci přebytků vlhkosti. Dno dutiny je včelami navštěvováno jen výjimečně. Můžeme tam najít odpady pocházející z kolonie. Rozkládají se tam a z velké části jsou eliminované různými organismy. Hladina odpadů se nezvyšuje, protože jak dřevo na dně dutiny kousek po kousku odehnívá, propadá se i hladina odpadů, která by se jinak stále zvyšovala. Velice snadno můžeme pozorovat výraznou hranici mezi posledními buňkami a hladinou odpadů. V určitých periodách se nashromáždí na stěnách dolní části dutiny voda a tím pomáhá rozkládat jak dřevo, tak odpady z úlu.
Dynamika úlu
Naše úly jsou jen velice chabou náhradou přírodních úlů ve stromech, protože udržujeme jenom ty části, které nás zajímají – zimní hrozen, plodiště (takže preferujeme samičky) a samozřejmě zásoby medu. Do úlu často zavádíme mřížky mezi plodištěm a medovými zásobami, abychom zabránili průchodu matky tam, kde se nám to nehodí, a hranice plodiště tak byly vymezené. Tedy tyto části úlu jsou pohyblivé. Tím docílíme toho, že nedochází k míšení plodiště a medových zásob, ale oboje se nachází vedle sebe. Na místě limitní zóny mezi hroznem a zásobami tak nacházíme buňky s medem a nektarem, které včely můžou pozřít, přemístit anebo nechat na pokoji. Na další straně nacházíme plodiště a hrozen. Tato zóna kontaktu mezi hroznem a plodištěm je místo, kde se odehrává hlavní rozhodování o pohybu těchto dvou mas. Buňka této okružní oblasti se dostává do pohotovosti, protože je běžné, že včely její obsah pozřely, nebo přemístily. Tím je uklizená a může být použita k dalším účelům. Když do buňky královna naklade vajíčko před tím, než tam včely uloží pyl nebo nektar, plodiště se rozšíří na úkor zásob. V opačném případě jsou tam samozřejmě zásoby, které „získaly prostor“ na úkor plodiště. Tento jednoduchý fenomén je základem dynamiky úlu. Nicméně je důležité, aby stále byly zásoby v kontaktu s plodištěm a hroznem pro zajištění dobrého rozvoje kolonie, jejího zdraví a pro vyhnutí se úhynu kolonie „po přeslici“. Zóny expanze nahoru a dolů umožňují rozrůstání se jak plochy plodiště, tak plochy zásob těmito dvěma směry. Když jsou už všechny zóny expanze obsazené a plodiště se stává přeplněné, ve včelstvu to začne vřít. Kolonie se začne rojit, anebo, méně často, je pak sama hendikepována ve svém dalším vývoji.
Musíme vylepšit naše úly
Je vidět, že využitelný objem úlu, organizace a části v něm obsažené jsou pro včely velice důležité. Právě proto je velikou výhodou umísťovat včely do velice dobře konstrukčně vyřešených úlů a správu úlu provádět co nejvíce podobně tomu, jaká je včelám vlastní. Jelikož včely trpí ve vlhkých dutinách, úl musí zajistit eliminaci přebytků vlhkosti. Je potřeba neopomenout, že metabolismus včel je důležitým zdrojem vody, což můžeme pozorovat při určitých podmínkách panujících v úle. Organizace částí úlu, přítomnost místa pro snůšku, úložiště nektaru a pylu stejně tak jako možnost vytvoření zimního hroznu patří k základním podmínkám dobrého a dobře spravovaného úlu. Neexistuje ideální úl. Musíme si uvědomovat nedostatky a chyby včelařského vybavení, které používáme, a snažit se je korigovat nebo alespoň kompenzovat.
Dále na obrázku se můžete podívat na konstrukci úlu, kterou používám já. Jde hlavně o Langstrothovy stojanové úly, které jsem lehce upravil. Všechny složky mého úlu – hlavní části úlu i medníky – mají stejnou velikost a umožňují tak zachovat stejné prostředí na stejné úrovni jako jiné úly. Na strůpku se nacházejí zamřížované ventilační otvory a mřížkované dno je vybaveno šuplíčkem. Medníky i hlavní části úlu obsahují pár dělících desek, které slouží hlavně k ozdravení včelstva. Můžeme také zaznamenat, že použití dělících desek usnadňuje práci s rámky a přináší tak ohromující zjednodušení práce při správě úlů.
Teď se podívejme na to, jak funguje úl vybavený dělícími deskami:
Během období zimy teplý a vlhký vzduch stoupá nahoru k včelímu hroznu, zatímco relativně studený vzduch se sráží na stěnách a tím se dostává mezi dělící desky a stěny úlu. Výsledkem je propuštění vzduchu v úle. Vodní pára vzniká jako produkt metabolismu včel, částečně se do úlu dostává ventilačními otvory anebo je zavlečena různými druhy živočichů mezi dělící desky a ke stěnám úlu, na kterých pak může kondenzovat. Dole pod nástavky je krytka, na které se sbírají kondenzované vodní kapky, které by se jinak vysrážely na včelách. Když je v úle sušší klima, je potom lepší jak konzervace, tak i kvalita pylu a medu. Celkově také zaručuje lepší zdraví celé kolonie v zimním období a na jaře; lepší rozvoj kolonie, když přijde jaro, a také celkově snižuje úmrtnost včel.
V teplém období přehřátý vzduch, který je v kontaktu se stěnami úlu, stoupá mezi dělící desky a stěny úlu. Pryč se dostává otevřením mřížkovaného strůpku. To umožňuje lepší kontrolu prostředí plodiště a tím snižuje energetické ztráty včel, dále způsobuje lepší zdraví kolonie, protože se tak sníží stresové faktory a včely se mohou naplno věnovat hygieně hnízda namísto toho, aby se snažily udržet vhodnou teplotu v úle. Pokud dojde ke zvýšení produktivity včelstva, můžeme také pozorovat lepší využití plástů. Mřížkované dno úlu umožňuje odpadům ze včelstva, aby jednoduše propadly pryč z úlu. Odpady zůstávají v pohyblivém šuplíku nebo na nepohyblivé desce. Tím je zajištěna přirozená separace plástů od odpadu. Včely tak nejsou nuceny „brodit se ve svých výkalech“, a to opět přispívá k lepšímu zdraví. Pro včelaře je tento spad velice důležitý, protože vypovídá o stavu včelstva, aniž by se musel úl otevírat.
Umožnění divoké stavby bez voskové mezistěny s předlisovanými buňkami má více výhod. Plásty jsou konstruovány přesně podle požadavků a potřeb kolonie, a protože neobsahují žádnou mezistěnu, odpadá tak riziko, že vosk, ze kterého je vytvořena, by mohl být kontaminovaný akaricidními látkami nebo rezidui jiných produktů, které by mohly ohrozit jak plod, tak dospělé včely. Zároveň se také snižují výdaje spojené s nákupem voskových mezistěn a samozřejmě čas, který je nutný k zatavení těchto mezistěn. Může se tak teoreticky snížit cena medu, protože včelař nemusí nakupovat vosk a zároveň je lepší i celkové zdraví včelstva. Toto všechno dokazuje, že se vyplatí udělat pár malých změn, kterými se úl přibližuje funkčnosti přírodní dutiny ve stromě. Z toho těží jak včely, tak včelař.
Variabilní úly
Během ročního období se na plástech mění poměry hnízdiště a zásob. Jejich množství mění také jejich pozici v dutině. Podle změn množství jednotlivých složek se řídí rozdělování částí úlu a také se od toho odvíjí základní náplň práce v úlu. Pro předpověď určitých změn množství buněk plodiště můžeme využít poměr plodu zavíčkovaného a zatím nezavíčkovaného, protože je to důležitá indicie pro určení plodnosti a dospívání včelstva na několik týdnů dopředu. Množství plodu a medných zásob je ovlivněné velkým faktorů, jako je snůška, populace úlu, zdravotní stav a výživová kondice, stejně tak jako prostředí. To všechno závisí na včelaři. Tím je myšlena část úlu, dutina, kterou včelař obstaral, způsob, jakým je s ním manipulováno a jakým je řízen a záleží také na stanovišti úlu a jeho prostředí. Všechny manipulace v úlu, jež ho přetvářejí a mění jeho organizaci, prováděné velice často bez respektování potřeb kolonie, mohou mít dalekosáhlé důsledky, které jsou pro včely velmi dramatické.
„Jedním z mnoha případů je klíckování matky, lehkomyslná manipulace s rámky, určitý druh výživy a ukládání či odebírání medníků, které nepokryjí potřeby včel.“
Nicméně našim koloniím můžeme pomoci tam, kde je jejich Achillova pata. Takže například v případě nástavků je možné použít taktiku lákání, která umožňuje udržet kontinuitu mezi plodištěm a zásobami v podněcovacích plástech v úle. Tak včely dále pracují na dalších a dalších mednících bez přestávek, což celkově zvyšuje jak akceleraci včelstva, tak jeho produktivitu.
Dalším příkladem je inverze struktury celého úlu – obecně velice doporučovaná strategie. Toto umožní odkrytí plodiště, pokud je založené v horní části, což má za následek předejití možného vyrojení. Pokud se ovšem rozhodneme toto praktikovat, aniž bychom vše předem pečlivě zvážili, může se také stát, že tím rozdělíme plodiště a tak zanikne dolní zóna expanze, která je důležitá pro přemísťování medných zásob. Toto se může projevit oslabením kolonie s následnou ztrátou produkce. Lepším řešením je tedy založit do nově přidaných nástavků podněcovací plásty, protože se vyhneme předešlým problémům a zároveň respektujeme potřeby včelstva. Jinými slovy je potřeba ponechat včelám dost volného prostoru k ukládání pylu během léta, aby mohly ukojit svou potřebu připravovat se na přežití zimy. Pokud je v úlu stále nedostatek místa pro expanzi dolů, je možno umístit nástavky pod plodiště a tím místo vytvořit. Stimuluje se tak rozvoj kolonie a zároveň často dojde ke zlepšení zdravotního stavu včelstva. Zároveň zmenšíme rizika úmrtí včelstva během zimy a oddálíme rojení nebo se mu úplně vyhneme. Navíc všechny tyto výhody se zároveň můžou projevit zvýšenou produkcí. Pokud kolonii začneme podněcovat, musíme zároveň zajistit dost místa pro uskladnění nových zásob anebo dost prostoru pro novou snůšku v případě podání stimulační výživy.
Použití mateří mřížky vynucuje přesné hranice plodiště a tím zajišťuje omezenou expanzi do dobře přehledných částí úlu. Pokud dojde k zanášení hnízda v plodišti, může nastat více situací – předčasné vyrojení kolonie, rozvoj kolonie, která zdaleka nemá potenciál, co mívala, anebo částečné snížení produkce kolonie. Pravidelná zdravotní opatření vnitřku úlu pomáhají udržovat kontinuitu mezi plodištěm a rezervními zásobami, což dále pomůže eliminovat veškeré potenciální zájmy včel o rojení a podobně. Nicméně je samozřejmě potřeba akceptovat množství medu, které musí v úlu zůstat čistě pro potřeby včelstva.
Silné kolonie
Rozvíjení silných včelstev je možné pouze za předpokladu, že včely mají dostatek volného místa pro vytváření větší plochy plodiště a skladování veškerého nektaru pro přípravu medu, jenž se jim podaří shromáždit. Mezi základní předpoklady produktivních a zdravých včelstev patří silná včelí matka, kterou je v případě slabého včelstva potřeba vyměnit a samozřejmě je také potřeba upřednostňovat přírodně silné kolonie.
Pokud chceme mít zdravá a silná včelstva, musíme respektovat biologii jim vlastní. Z tohoto pohledu na věc je období, kdy se v úlu nenachází žádný plod, velice důležité, protože ruší reprodukční cykly varroázy a umožňuje včelám dobře vyčistit plásty. Kolonie, které se zbaví parazitů, mají obrovskou výhodu, hlavně pokud nastane velice mrazivá zima a také během přírodního odchovu matky. Na druhou stranu, pokud se včely vyrojí s novou oplodněnou matkou anebo zima, která stimuluje včely k urychlenému sběru pylu, je v rozporu s tímto principem. Proto je asi lepší umožnit rozdělení včelstva tím, že odchováme matku uměle, než abychom riskovali ztracení nebo úplné vynechání zimního klidu.
V období, kdy se včelstvo připravuje na vyrojení, jsou pro odchov matek naprosto nejlepší podmínky, protože v úlu se nachází malý poměr buněk s plodem zavíčkovaným a nezavíčkovaným. Zvýšené množství včel krmiček, které jsou zároveň ve velmi dobré výživové kondici, je takřka zárukou velice kvalitního odchovu matek v těchto podmínkách. Abychom si zajistili zdravé a silné kolonie, musíme zajistit nutričně bohatou a pestrou výživu. Také je nezbytné zajistit souvislost zásob a plodiště.
Příprava včel na zimu je pravděpodobně jedním ze dvou kritických bodů v biologickém cyklu včelstev, druhým je zřejmě období jarního rozmnožování včelstva. Bez pochyb, během tohoto období – mnohem víc než během jakékoliv jiného – je ještě důležitější respektovat přírodní organizaci medových rezerv a nijak nezasahovat do změn v množství plodu a zásob. Uvědomujeme si, že včelstva, která jsou v úlech relativně úzkých a vysokých, mají lepší možnost využívat pyl a med. To jim umožní vytvořit zcela novou generaci včel, která přinese první jarní snůšku a zároveň posílí rozmnožovací periodu. Pokud silné včelstvo dokáže využít veškeré podporující faktory, jeho eventuelní zkáza může být způsobena už jen obyčejnou nehodou nebo výjimečně nechtěnými vedlejšími účinky např. pesticidů.
Zdraví kolonií
Přežití, stejně jako často znamenité zdraví kolonií divokých včel nás může překvapit proto, že nejsou chráněny našimi přípravky proti nemocem a parazitům. Je to jednoduše proto, že jsou neustále podrobovány přírodnímu výběru, a to již po mnoho miliónů let, takže přežily jen ty nejsilnější. Tady je situace nadmíru jasná a je na nás, abychom tyto podmínky pokorně akceptovali: jestli tedy chceme mít silné a odolné kolonie včel, nesmíme přírodní výběr čímkoliv nahrazovat. To znamená, že nesmíme používat jakékoli prostředky proti parazitům a nemocem včel. Můžeme tedy prohlásit, že včelaři, kteří používají chemické prostředky k ošetřování včelstev, ve výsledku oslabují včely jako druh. Ve výsledku to znamená, že umělými prostředky udržujeme při životě včelstva, která by za normálních okolností nepřežila. Tato včelstva pak mohou dále přenášet své geny, přestože by sama nedokázala čelit patologickým faktorům. Ve výsledku tak slábnou také okolní populace včel. Jelikož většina včelařů využívá léčiva, dopad těchto zákroků je dramatický pro celý druh. Je potřeba, abychom nechali vymizet kolonie, které nejsou odolné, a zmnožili ty, které naopak jsou.
Toto ovšem vyžaduje opravdu velikou změnu přístupu velikého množství včelařů, protože je potřeba pochopit, že neexistují žádné zázračné látky, a to ani chemické, ani biologické – stejně tak, jako neexistují ideální plemena včel. Také je potřeba akceptovat občasné patogenní prvky v úle, než neustále vymýšlet, jak se jich zbavit. Tím ve výsledku pomáháme přírodnímu výběru včelstev, která jsou odolná. Z tohoto pro včelaře vyplývají veliké výhody. Není potom problém rozeznat kolonie, které nemají vrozenou odolnost a toleranci proti nemocem a parazitům. To umožňuje, aby se projevily čisté linie bez defektních genů, které mají schopnost se rychle přizpůsobovat a také se rychle množit.
Jde o trvale udržitelné včelaření, které vychází z přístupu ke včelám a přispívá k dostatku včelařů i včelstev. Ve výsledku mají včely velice dobré mechanismy k udržování svého zdraví. Nesmíme je opomíjet. Radost, když vidíme včely, jak se se vším vypořádají samy, je obrovská. Navíc je potřeba si uvědomit, že produkty včelstva jsou pak tak čisté, jak je to jen možné. I jejich reputace záleží právě na této čistotě. Kdo by si chtěl nasypat organofosfáty a látky jim podobné do vlastní spíže? Nikdo, samozřejmě. Tak proč to děláme našim včelám?
Výběr a šíření včelstev – Genetická diverzita druhu
Přírodní výběr je dílo, které v úlech neexistuje pouze jako nějaký trik patogenních organismů, ale také zahrnuje spoustu dalších environmentálních faktorů. Úspěch a přežití divokých kolonií záleží pouze na jejich čistých kvalitách, na tom, jak jsou schopné přizpůsobit se podmínkám, jimž jsou vystaveny. Přesně toto je důvodem toho, proč se vyskytuje tolik různých druhů včel a každý druh je specializovaný právě na původní místo výskytu. Právě adaptace včel na lokální podmínky je jejich nejlepší trumf v závodu o přežití. Proto je potřeba ochraňovat tyto opravdové kvality lokálních populací včel v měřítku, v jakém zatím ještě existují. Bohužel komercionalizace včelích matek a včel takových způsobem, jakým se to dnes provádí, velice rychle stírá rozdíly, které se tak pracně vyvářely po miliony let evoluce. Přírodní výběr a procesy evoluce samozřejmě stále existují a neúnavně pokračují ve svém díle. Jenomže metody, které teď používáme, jsou pro včely moc rychlé, agresívní a navíc u včelstev způsobují nestabilitu.
Genetická různorodost druhu je zárukou jeho přežití. Udržení diverzity druhu, který nás zde zajímá, Apis mellifera (včela medonosná), včela „domácí“, vyžaduje respektování jednotlivých lokálních populací. Takže nakonec, pokud chceme chránit kvalitní genetický materiál včel, musíme chránit lokální populace před zavlečením cizích genů a tím jejich znehodnocení. Proto existuje pouze jediná možnost: chránit naše místní včelstva. Nakonec produkce medu a opylování jsou samostatnou podstatou včelařství. Vlastník úlu, který nechrání svoje včelstva, může být považován za konzumenta včelích produktů, ale určitě ne za včelaře v pravém slova smyslu.
Tuto kvalitu adaptace na lokální podmínky nám nemůže zajistit žádný chovatel včelích matek snad kromě toho, který chová původní matky v původních podmínkách a také je pouze lokálně prodává. Chov komerčních matek včel a přemísťování tohoto genetického materiálu je v rozporu s tímto principem, neboť vkládání cizích genů nevratně rozvrací populace a snižuje tak stupeň adaptace na lokální podmínky.
Za předpokladu, že ochrana genetické různosměrnosti druhu je nevyhnutelně spjatá s ochranou identity lokálních populací, musíme se vyhnout metodám oslabujícím lokální populace včel a těm, které využívají pokrevní příbuznost.
Je proto důležité rozšiřovat naše úly neselektivním způsobem, nechat je se rozmnožovat přirozeně a tím přenášet genetickou informaci na všechny včely, které jsou toho schopné, a také neselektivně zajistit oplodnění matky. Toto je v dosahu všech včelařů – těch, co mají jen jediný úl, i těch, kteří jich mají tisíce. Metody chovu včel jsou velice známy, přesněji řečeno se lehce v odvětví chovu matek. Je potřeba se vyhnout umělé inseminaci matky a jejímu oplození v prostředí, kde je pouze omezené množství trubců.
Tímto způsobem můžou včelaři získat velice silná včelstva, která jsou přizpůsobena místním podmínkám; pokud to budete dělat jinak, pouze tím včely oslabíte.
Základní principy „zdravého“ včelaření
Uvádím zde nejzákladnější princip, který nám může pomoci vést naši práci s úly: Druh včel, který nazýváme „domácí“, Apis mellifera, je prioritní včelou zastoupenou v našich chovech.Včelaři tak musí být „pastýři“ celého druhu, nikoliv pouze svých vlastních kolonií. Pokud chráníme jenom vlastní včelstva, ve výsledku oslabujeme včely jako druh – a to nechceme; z toho vyplývá, že:
n Nemusíme léčit včely proti nemocem ani parazitům
n Musíme používat a šířit jenom lokální včely
Přebudování včelaření, jak ho známe
V této kritické epoše pro opylovací hmyz, v období, kde vidíme chátrat a upadat včelstva ve velikém množství, si musí včelaři konečně uvědomit, že jsou za tento úbytek včelstev alespoň částečně odpovědni. Je jasné, že profesionální včelaři nejsou ochotni akceptovat změny, které byly popsány výše. Jenomže nic, ani to, že pro někoho jsou včely zdrojem obživy, nemůže ospravedlnit oslabování druhu, a to hlavně druhu, který je pro náš ekosystém tak významný, jako je včela „domácí“. Jestli chtějí včelaři dále pokračovat ve své tradici, je nezbytné, aby zavedli opatření, která zajistí zdraví včel bez oslabování druhu. Nemyslím tím návrat do minulosti. Je to odkaz pro budoucí generace. Je to ve výsledku předání lepšího prostředí, než jsme dostali my a které, pokud brzy nezměníme naše metody včelaření, se brzy zhroutí. Včely rozhodně musíme chránit. Nic není důležitější, než právě toto. Jestli s tím včelaři nic neudělají, co bude dál?
Přeložila: Tereza VOJTĚCHOVÁ, Odborné včelařské překlady 2013, č. 1, str. 134 – 140.
Včelí plást – orgán superorganismu
(Christ Sacher; Schweizerische Bienen – Zeitung, 2012, č. 3, str. 10 – 12)
Souhrn: plásty slouží nejen pro ukládání zásob a výchovu potomstva, ale i jako komunikační prostředek ve včelstvu. Proto neuvážené zásahy zejména do struktury plodiště jsou spíše škodlivé.
Současně s evolučním vývojem jednotlivých druhů včel se vyvíjel superorganismus jako celek i jeho jednotlivé orgány, k nimž patří i plást. Funkce plástu a jeho význam pro včelaření stojí za hlubší úvahu.
V únorovém vydání časopisu Schweizerische Bienen-Zeitung jsem se pokusil nastínit evoluci člověka a včel a jejich setkávání v průběhu evolučního vývoje. Jako výchozí bod evolučního úspěchu včely medonosné jsem popisoval výhody hnízda, zvláště důležitého při obraně proti infekcím. Dalším významným úkolem včelího společenství se stalo vytváření optimálních podmínek pro zakládání plodu, plást proto považujeme za kolébku plodu. Plástem ve smyslu tohoto článku míním plodiště nezávisle na typu úlu. Medníkem se budeme zabývat později v rámci posuzování kvality medu.
Včelí plást jako orgán superorganismu
V biologii označujeme slovem orgán specializovanou část těla s vlastní funkcí a vlastní organogenezí (vývoj od zárodku k orgánům). Orgán se skládá u mnohobuněčných živočichů z různých buněk a tkání, celý organismus funguje jako souhra jednotlivých orgánů. Některé orgány jsou skryté uvnitř těla (srdce, plíce, játra nebo ledviny), jiné (například kůže) zase vytvářejí spojení nebo případně oddělení mezi vnitřním a vnějším prostředí lidského organismu a plní přitom různé funkce. Plást je specializovanou součástí včelího superorganismu, tvoří vlastní funkční jednotku s mnoha funkcemi a prošel vlastním vývojem. Splňuje všechna biologická kritéria, která platí pro pojem orgán. Ve svém článku se pokusím popsat vývoj a význam tohoto superorganismu.
Organogeneze plástu
Jako orgánový základ plástu můžeme označit osm voskových žláz na břišní straně zadečku dělnic. Voskové šupinky dopravuje včela k ústnímu ústrojí, kde je prohněte a smíchá se sekretem mandibulárních žláz. Včely si vytvářejí materiál pro stavbu plástků samy. Evolucí prošly nejen samotné včely jako druh, ale i jejich jednotlivé tělesné orgány (např. voskové žlázy) a produkty (např. vosk). Stavba plástu začíná nalepováním voskových hrudek na strop, zpočátku bez jakéhokoliv systému. Tyto hrudky pak včely stavitelky vytahují do protáhlého tvaru. Buňky vznikají na různých místech vedle sebe a přesně na sebe navazují. Aby včely při stavbě dodržely kolmý směr, využívají své smyslové orgány, které reagují na zemskou přitažlivost. Vzdálenost mezi plásty je přesně tak velká, aby včely mohly projít zády kolem sebe. Dno buněk je kulovité, stěny tvoří válec, který si včela staví kolem svého těla. Potom zahřívají válcovité buňky na 37 až 40 °C, a tím se vosk vytvaruje do známých geometrických šestibokých útvarů, neboť vosk je stejně jako sklo ve skutečnosti tekutina. Při této teplotě se prudce změní vzájemná posuvnost molekul vosku. Podobně jako při dotyku dvou mýdlových bublin tvoří i vosk v místě spojení rovnou plochu. Typický vzorek plástu tedy netvoří včely, ale vzniká na základě fyzikálních vlastností nahřátého vosku.
Funkce plástu
Plást funguje především jako podpůrný aparát pro superorganismus, srovnatelný s kostrou obratlovců. Buňky slouží také jako „děloha“ a ochrana vyvíjejícího se plodu, plást zajišťuje přežití superorganismu především během studených zimních měsíců. Med a pyl jsou uchovávány v meziskladech, které jsou intenzivně obhospodařovány. Trvalý výkon 20 W potřebný k plodování vytváří včelstvo spalováním cukrů, tedy konzumací medu. Průměrné včelstvo vyprodukuje 300 kg medu ročně. Pro tvorbu bílkovin k odchovu plodu je nutný pyl, kterého včelstvo nasbírá ročně 20 až 30 kg. Sofistikovaná doprava zásob zaručuje nejkratší cestu ke koncovému spotřebiteli. Produkce medu probíhá přímo v místě skladování. Přes plásty si včely také předávají informace. Vlastní „telefonickou linku“ tvoří propolisem zesílený lem horního okraje buněk. Tento systém šíří rovněž vibrace, které vznikají při tanečcích včel pohybem svého zadečku, proto i ve tmě najde včela sběračka včelu tanečnici. Vosk se časem mění a přijímá různé pachy. Tyto změny včely vnímají, pomáhají jim orientovat se v úlu. V neposlední řadě zajišťuje propolisová vrstva antibiotickou ochranu proti choroboplodným zárodkům a infekcím.
Souhrnem lze říci, že plást slouží jako podpůrný aparát, ochrana plodu, logistické centrum, komunikační prostředek, orientační pomůcka a ochrana proti infekcím. Tento článek nabízí jen malý přehled funkcí tohoto pozoruhodného orgánu. Kniha Fenomenální včely od Jurgena Tautze (vyšlo i v češtině v nakladatelství Brázda) věnuje stavbě plástu 45 stran. Tato kapitola, jako mnoho ostatních, je čtení napínavé jako detektivka a patří do knihovničky každého včelaře.
Důsledky pro včelařskou praxi
Stavba plástu tvoří tedy orgán se specifickými funkcemi, který je tvořen orgánovým základem – včelími voskovými žlázami. Včelstvo nestaví náhodně, nýbrž velmi promyšleně a vyhrazuje každé části tohoto podpůrného aparátu určitou funkci. Cílem je maximálně ekonomické a efektivní využití plástu. Pokud se včelstvo ponechá bez zásahu, bude stavět plásty neustále, pouze se zimní přestávkou. Velikost a objem plástu se nezmenšují. Uchovávané pachy jsou orientační pomůckou ve tmě úlu, vibrace na mřížkové struktuře zesílených lemů buněk předávají informace.
Běžná včelařská praxe ale toto vše ignoruje a nezdráhá se na tomto centrálním orgánu superorganismu během včelařského roku provádět různé změny. Včelaři plást zužují, rozšiřují, přemísťují a vyměňují, co se dá, nebo to všechno rozeberou, aby to opět sestavili, v lepším případě proto, aby vypátrali nemoci, v horším případě jen ze záliby. To vše se děje v klamném dojmu, že včelám pomáhají podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Ve skutečnosti našim včelám bráníme jejich přirozenému konání, a není to v jejich ani v našem zájmu.
Ruku na srdce: pokud se trochu zamyslíme nad funkcí tohoto důležitého orgánu a porovnáme ji s tradiční včelařskou praxí, musíme dojít sebekriticky k pochybnostem vůči našemu konání. Chtěl bych proto navrhnout tyto změny běžné praxe, nezávisle na typu úlu:
n Mladá včelstva budeme vytvářet pomocí přirozených nebo umělých rojů.
n Zároveň s usazením roje obnovíme plásty, průměrně každé dva až tři roky, v závislosti na vývoji včelstev.
n Plásty ponecháme v úlu vždy ve stejném pořadí.
n Stavbu plástů rozšiřujeme mezistěnami, pokud vzroste síla včelstva.
n Neodstraňujeme nikdy plásty, s výjimkou vkládání trubčiny nebo náhrady rámků. Stavební rámek umožňuje včasné rozpomínání pudu a slouží zároveň jako trubčí plást.
n Vyvarujeme se výměny plástů mezi včelstvy v rámci jednoho stanoviště.
n Zásahy do včelstva, například při zjišťování možných chorob plodu nebo kontrole přítomnosti matky, musí být promyšlené a předem připravené, aby zásah trval co nejkratší dobu.
n Zasahujeme co nejméně, jen pokud je zákrok nezbytně nutný a odůvodněný, například při kontrole možných chorob plodu.
n Osazováním a vyklízením medníku nesmíme poškodit plodiště.
n Plodové oddělky vznikají jen při likvidaci včelstva v rojovém pudu.
Biovčelaři praktikují tyto změny víceméně již dlouho. Tento způsob ošetřování včelstev je již vyzkoušený, vyžaduje pouze změnu v myšlení. Můžeme ho používat u všech typů úlu. Pro včelaře z něj nevyplývají žádné nevýhody, počtu zásahů do včelstva spíše ubývá. Včely šetří energii a jejich orientační a informační systémy ve tmě úlu se nemusí po každém zásahu znovu obnovovat. Tímto vedením včelstev se podpoří úplně nebo částečně přirozená stavba plástů a zlepší se kvalita koloběhu vosku.
Skeptikům radím před paušálním odmítnutím tohoto způsobu vedení včelstev, aby si sami udělali pokus se dvěma nebo třemi včelstvy. Návody získáte v kalendáři práce nebo od včelařských inspektorů.
Přeložila: ing. Jana CRKVOVÁ
Křížovka pro vás
Včelař začátečník se ptá svého zkušenějšího kolegy: Jaké kroky musím dělat, když mám příliš divoké a bodavé včely?
Odpověď je v tajence křížovky.
1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
14 |
15 |
16 |
|
A |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
B |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
C |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
D |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
E |
|
|
|
V č e l a ř r a d í |
|
|
|
|||||||||
F |
|
|
|
|
|
|
||||||||||
G |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
H |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
I |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
J |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Legenda
Vodorovně:
A. Ovoce; bývalý stavební podnik; zkratka německých útočných oddílů; pobídkové citoslovce; představený kláštera. - B. Občanský institut; 1. část tajenky; předložka. - C. Anglicky „jezero“; kruhy; hudební stupnice; pracovník na poli. - D. Úklidová firma; stavební prvek; pomůcka horníka; krajská technická komise. - E. Část úst; symetrála. - F. Listnatý strom; obránce. - G.Ten i onen; druh tance; mužské jméno; čidlo zraku. - H. Severská zvířata; materiál zemské kůry; český spisovatel; lovecký pes. - I. Savec; 2. část tajenky; zápor. - J. Doupě; ženské jméno; interhotel; firma vyrábějící rehabilitační pomůcky; osud.
Svisle:
1. Značka lyží; druh elementární částice. - 2. Podnik v Liberci; Evropská unie; bývalý třebíčský podnik. - 3. Oslovovat třetím pádem jednotného čísla; druh přežvýkavce. - 4. Anglicky „hluboký“; pigmentová skvrnka. - 5. Malá řídící tyč; mládě lichokopytníka. - 6. Velké zvíře; jedno ze jmen angl. zpěváka Payneho. - 7. Snaha; polynéský nápoj. - 8. Český herec; slitina na magnety. - 9.Mužské jméno domácky; cyklus. - 10. Český básník a spisovatel; obyvatel středomořského ostrova. - 11. Žíravina; evropský poloostrov. - 12. Energetické pole lidského těla; Noemovo plavidlo. - 13. Oháňka; svinovací závěs. - 14. Pružinka; bezstarostně žijící člověk. - 15. Trnovník; zvratné zájmeno; stéká po kapkách. - 16. Bod; část rostliny.
Vyluštěnou tajenku zašlete do 15. ledna 2014 na adresu: př. ing. Jaroslav Matoušek, Díly IV/ 884, 760 01 Zlín nebo na mailovou adresu matousekjar@email.cz, případně ji přineste na výroční členskou schůzi 26. ledna 2014. Zde budou dopisy slosovány a tři výherci budou odměněni poukázkami k nákupu včelařských potřeb.
Vyluštění křížovky z minulého čísla
Když v únoru je sníh a led, v létě včely nosí med.
Děkujeme všem osmi luštitelům, kteří odevzdali vyluštěné křížovky, a blahopřejeme vylosovaným výhercům!
Okénko poezie
Uznání
Letošní snůška skončila, včely jsou už doma,
dal by se o tom napsat skoro celý román.
Nám však teď stačí (podle našeho poznání)
vyslovit dík či aspoň trochu uznání.
Nejprve tedy včelím matičkám,
ale též stromům a všem kytičkám.
Proč, to vám řeknu hned,
bez nich nebyl by jarní med.
Potom všem včelám, neboť vedly si zdatně,
co píle se týká, tak není nad ně.
Uznání může být však ještě více,
vzpomeneme-li tvůrce medovice.
Proč, to vám řeknu hned,
bez nich nebyl by lesní med.
Ale ať nejsme považováni za hrubce,
nesmíme zapomenout ani na trubce.
M.j. starali se o úlovou náladu,
jejich osud je však spíš na baladu.
A že ten letošek byl celkem v pohodě,
poděkujme prostě Matce Přírodě.
A jak to bylo letos s námi?
Také jsme se přičinili,
že, vážení pánové a milé dámy?
Ing. Jaroslav Matoušek
Poděkování
Děkujeme tímto Magistrátu města Zlína, odboru životního prostředí a zemědělství, za přízeň naší organizaci a finanční podporu, bez níž bychom velmi těžko mohli zajistit léčení našich včelstev. Tato podpora trvá již spoustu let a jsme za ni velmi vděčni.
ZO ČSV Zlín
Milí čtenáři,
Vám i Vašim rodinám
přejeme
radostné a požehnané
prožití Vánoc
a v celém novém roce
hodně radosti
s Vašimi včeličkami!
Zpravodaj zlínských včelařů: vychází 2x ročně.
Vydávání schváleno členskou schůzí.
Názory přispěvatelů nemusejí odpovídat názorům redakce.
Předáno do tisku: listopad 2013.
Redakční rada: Andrea a Pavel Šimečkovi, Ing. Evžen Babík, Ing. Pavel Hurta, Ing. Jiří Kalenda, Ing. Jaroslav a Anna Matouškovi, Jan Sousedík.
Pro členy ZO ČSV Zlín bezplatné – hrazeno z členských příspěvků.
Uzávěrka příštího čísla: 28. února 2014.